Zdá se, že padesátka, Z kterou Pavlíček nedávno oslavil, bude přelomová. "Nevím, jestli to bylo jakési neočekávané mystérium života, ale přineslo mi velké změny v osobním i uměleckém životě. Vlastně mě padesátka zaskočila. Na jednu stranu nový vztah, který mne nesmírně obohacuje, na druhou stranu docela vážné zdravotní potíže. V profesní sféře velké neznámé. Nevím, jak to dopadne s Pražským výběrem. Jako by práce na muzikálu Obraz Doriana Graye s sebou přinesla i takovou zvláštní symboliku změny," říká Michal Pavlíček.
* Jak je to s Výběrem? Kapela se rozštípla?
Michael Kocáb začíná mít autoritativní tendence. Až z médií jsem se dozvěděl, že Výběr má nového kytaristu. Nikdo mi nezavolal, nikdo mě nekontaktoval, nikdo se mě na nic neptal. Připadám si, jako kdyby mě někdo polil studenou sprchou. Nechci to příliš komentovat, potřebuju si vše promyslet. Pak vydám prohlášení a budu situaci řešit. Výběr je pro mě stěžejní věc, nemůžu tuhle kapelu shodit ze stolu mávnutím ruky.
* Ve vztahu k Výběru je problematická vaše velká vytíženost?
Kluci z Výběru mi vyčítali, že se nevěnuji kapele. Dělal jsem muziku k muzikálu Obraz Doriana Graye. Ale to je třeba nabídka, kterou nešlo odmítnout. Téma bylo fascinující a velmi inspirativní. Výběr jsem odsunul na čtyři měsíce na druhou kolej, to přiznávám. Podobné situace kapela zažila, když jste pracoval na muzice k filmu Červený bedrník. Není to z jejich pohledu trvalý problém, kapela pak nemůže pořádně dýchat? Je problém pořádně dýchat. Skládám hudbu, která mě i živí. Dělám věci, které mě baví, i to, co mi přináší peníze.
* Výběr by vás neuživil?
Ne. I když kapela koncertuje, není to v mé režii na uživení. Hudbou si člověk pořádně nevydělá, pokud neprodá sto tisíc desek nebo nenapíše úspěšný muzikál, který uvidí třeba půl milionu lidí. To platí i pro Výběr. Proto já nebo třeba Vilém Čok máme jiné projekty. Michael Kocáb se hudbou nemusí živit. Proto je těžké najít společnou řeč o věrnosti kapele. A navíc jsme zažili období, a dost dlouhá, kdy Výběr nehrál z jiných důvodů - a já to nikomu nevyčítal.
* Je právě téma muzikálu s Dorianem Grayem takové, že autora hudby motivuje nebo ho nasměruje do míst, v nichž dřív nebyl?
Ano. Objevil se silný prvek psychedeličnosti, jakéhosi opiového oparu, ve kterém se příběh odehrává. Dekandentní Anglie, vlna mravního uvolnění, extrémní polohy od gayů až po zvláštní atmosféru příběhu. Potom je zde trojúhelník tří hlavních postav - Henryho Wottona, Hasila Hallwarda a Doriana Graye - které přinášejí odlišné pohledy na život. To bylo lákavé pro ztvárnění. Například třeba Henry má rád mejdany, rozkoše, představuje líbivou a sebezničující část rockového života v nás.
* Ale vy, tedy člověk, který stále pracuje a vstává brzy ráno, zrovna nejste typ milovníka divokých večírků.
Měl jsem, a není to tak dávno, hodně divoké období a prožil jsem si spoustu úletů. Tuhle strunku kumštýřského života znám velmi dobře. Workoholismus a odpovědnost, která mě nějak usměrňuje, mi pomohly přežít různé krize. Myslím, že do Doriana Graye jsem vložil i tyto dekadentní vzpomínky a měl jsem přitom větší svobodu než v normální hudbě.
* Opravdu?
Napíšete písničky a na vydavatelství slyšíte třeba námitky, že tohle nebudou hrát rádia, že to je příliš umění nebo komplikované. Velmi si cením přístupu producenta Petra Kratochvíla v Divadle Ta Fantastika. Dal mi absolutní důvěru i svobodu. Nikdy mi nezasahoval do muziky nebo textů. Mohl jsem si sestavit tým, jaký jsem chtěl, a on nás nechal tvořit podle svého a neovlivňoval nás komerčními tlaky.
* Pod střechou Divadla Ta Fantastika se sešli příznivci bývalého prezidenta Václava Havla i současné hlavy státu Václava Klause. Jaká byla mezi vámi atmosféra?
Já mám rád Havla. S Petrem Kratochvílem si v určitých věcech nemusíme rozumět, ale jsme partneři na jedné lodi a chováme se k sobě slušně, nějako někteří politici během předvolební kampaně. Někdo vidí svět z pravého úhlu, jiný v levicové optice. Obojí patří k životu. Já mám rád střed. Když člověk vykročí, pravá střídá levou, ale jde rovně.
* Vracíte se k věcem, které jste dělal v 90. letech, třeba k vystupování se zpěvačkou Monikou Načevou. Bude to pokračovat?
Desku Možnosti tu sou jsme dělali ve vzájemně hledačském období. Jako producent jsem ji tehdy zdaleka tak neznal jako nyní, kdy Monika patří k mým bližším kamarádkám. Líbí se mi, že hodně experimentuje s dýdžejem Five. Já hraju v téhle formaci na kytaru, hledáme jiný pohled na hudbu. Hraní s hudebními barevnými plochami mě baví. Nejhorší je, když se člověk dostane do zajetých kolejí, ze kterých není úniku. Je nutné se stále inovovat. Jako skladatel potřebuji experimentovat.
* Co chystáte do budoucna?
Chci si odpočinout. Potřebuju načerpat sílu, udělat si pořádek v životě a pozastavit svůj workoholilsmus. To jste říkal už před dvěma lety. Já vím, ale teď zubatá kolem mne zakroužila a to mne varovalo. Chci žít uvolněně, ne ve stresu, trochu si užívat.
* Budete pokračovat v práci na muzikálech?
Rýsuje se další práce s režisérem Vladimírem Morávkem na novém muzikálu, který by měl být uveden asi za tři roky v Divadle Ta Fantastika. Pak mám jeden velký sen. Mám chuť na velký výpravný muzikál. Vždycky jsem měl v sobě i tu patetickou rovinu.
* A co váš sarkastický škleb, který neodmyslitelně k Pražskému výběru patří?
Mám dvě polohy, které se pohybují mezi Pražským výběrem a Stromboli. Na jednou stranu se dokážu odvázat jako tarantule a být docela veselý Ropotámo, to jsem ve Výběru. Na druhou stranu jsem v hloubce zasněný romantik. Vše se otevřelo na koncertu v Sazka Aréně. Od levé strany duše k pravé, skoro jako v těch volbách.
