Domníval se, že nedělá nic špatného. Stýkal se s děvčaty, měl je rád a jejich důvěru uměl oplatit. Rozmlouval jim drogy, radil, jak se životem, a jednu dokonce protlačil kmodelingu.
V čem byla zrada?
Některé ještě neměly občanku. Opočenský - jak sám tvrdí - byl přesvědčen, že jsou natolik zralé, aby věděly, co dělají. To se mu vymstilo, protože trestní zákon na takovou situaci pamatuje vězením na osm let.
"Spáchal jsem trestný čin a teď za to budu pykat," říká sochař, kterého znají i v New Yorku, kde strávil třináct let.
Český Chaplin
S mladými děvčaty si kdysi zavařili i Charlie Chaplin či Roman Polanski. Woody Allen šel málem do kriminálu. Pavel Opočenský se nepoučil. "Kdybyste je viděl. Mají nesmírný půvab," vysvětluje.
Jeho náklonnost k nedospělým dívkám trvala dlouho, byl jí dokonce tak proslulý, že si o ní jeho kamarádi povídali. Opočenský se tím ani netajil. Našel si o dvacet let mladší ženu Danielu a má s ní syna Radovana. Manželství jim dlouho nevydrželo. Nerozvedli se, ale už nežijí spolu, ačkoli se denně vídají.
Opočenský, jemuž je nyní osmačtyřicet, toužil po mladších. Seznamoval se v parku nedalo svého bytu, vídal je, jak pokuřují s partičkou, vždy k nim dokráčel na svých dlouhých nohách a zdravil je, jako kdyby zrovna odešel od maturity. "Jé, nazdárek, jak se máte," bývala jeho první slova. Takový normální kamarád.
Dívky bral do společnosti, na vernisáže a výstavy, velký svět jim imponoval stejně jako jeho galantnost, otevřenost a velkorysost. Nikdy také žádnou nepřipravil o panenství. "Na to si najděte někoho, koho budete mít opravdu rády," radil jim.
Grand a lev salonů, tak mu říkala pražská umělecká obec.
Nechutný úchyl, myslí si dnes matky dospívajících dcer.
Kde je pravda? Tu zjistí soud.
"Moje živobytí je pryč, už to vědí i za mořem," svěřil se Opočenský. Živí se tím, že tesá a vrtá do kamenů nebo vytváří šperky. Na jednom kameni vydělá půl milionu korun. Jeden až dva prodal zatím každý rok, jenže teď obchod s Amerikou zamrzl. Místo toho čeká na soud.
Případ, který rozdělil veřejnost
Když se v roce 1991 vrátil z emigrace, vydržel na svobodě mizerných deset dní. V Americe si totiž zvykl na anglosaské právo, podle nějž má napadený stoprocentní právo na obranu.
Pavel Opočenský, tehdy ještě s brýlemi a s nějakým kilem navíc, viděl skupinu fašistických skinheadů, jak útočí na chodce. Zastal se napadených, a tím skiny vyprovokoval ke střetu. Po incidentu zůstal na chodníku ležet mrtvý skin, kterého Opočenský probodl kapesním nožem.
Zatímco Opočenský tvrdil, že je nevinný, státní zástupkyně pro něj žádala osm a půl roku vězení.
Umělec, kterého do té doby nikdo neznal, rozdělil veřejnost na dva tábory. Menší část by ho poslala za mříže, zbytek ho prohlásil za hrdinu, a lidé dokonce podepisovali petice za jeho propuštění.
Opočenský dostal podmínku, ale řízení se táhlo dál, protože umělcův advokát se domníval, že by měl být shledán nevinným. To se také nakonec stalo. Skini to Opočenskému nezapomněli. Na letní filmové škole opakovaně zbourali jeho kameny a Daniel Landa, bývalý frontman skupiny Orlík, natočil videoklip k písni Zatracení hoši s jasnou narážkou na spornou událost. V klipu je lynčován muž s brýlemi a nožíkem v ruce... Že by Pavel Opočenský?
Emigroval na falešný pas
Problémy si přinesl už ze školy. Studoval bižuterii v Jablonci, ale k maturitě to nikdy nedotáhl, dokonce ani ve škole zaměřené na opracování drahých kamenů v Turnově. "Vždycky mě vylili, protože jsem provokoval řečmi, dlouhými vlasy, odporem ke svazáctví a hlavně slabostí pro krásné holky. Pravda, střídal jsem je dost často," řekl už před sedmi lety.
Byl známý bouřlivák. Když v devatenácti přistihl svou dívku s jiným, rozbil okno, rozkopl dveře a dotyčné uštědřil facku.
Pak se střetl s režimem. Komunisté mu třeba zakázali výstavu sadomasochistických šperků.
Ve svých pětadvaceti podepsal Chartu a dva roky nato emigroval do Německa, kam se dostal na pas, který si sám zfalšoval. Uznání získal až v Americe, kde měl samostatné výstavy, a to i v prestižních galeriích, jako je O. K. Harris. Zamiloval se a oženil s dívkou Susan, měli krásný vztah, jen děti neměli.
Vrátil se do Čech - a začaly potíže. Možná proto, že je jiný.
"Proboha, já netvrdím, že jsem průměrný střih obyčejného člověka. To bych ani nemohl dělat to, co dělám, například bych neemigroval," tvrdí.
Ať soud dopadne jakkoli, Opočenský už nebude nikdy, co býval. Co udělá příště, až si nebude jist věkem nějaké dívky? "Zeptám se na občanku, to vám řeknu na rovinu! Ani se do takové situace nechci dostat, na to si teď dám majzla."
|
Až to bere mozek... | |
| Při osobním setkání byl Pavel Opočenský ochotný a mluvil úplně o všem. Co nám také řekl? | |
| O mladých dívkách: |
Dokážou být svůdné, až to bere mozek. Dávám přednost těm mladším. Zajímají mě a vždycky mě budou zajímat. Musím se mít jenom na pozoru, abych nesklouzl pod věkovou hranici, kterou stanoví zákon. |
| O svém případu: | Pozval jsem dívky k sobě, svlékly se. Nic dalšího nebylo. Podíval jsem se na ně a dal jim peníze, pak šly. Jak jsem měl poznat, že jim není patnáct? Já občanku taky nenosím. Při sexuologických testech ve vazbě se experti shodli, že nejsem pedofil, nicméně řekli, že preferuji ženy na hranici zletilosti, fyzicky většinou vyvinutější, než je v jejich věku běžné. |
| O policii: | Chovali se korektně. |
|
O vazbě: |
Jídlo se tam jíst nedá, za dva měsíce jsem shodil patnáct kilo. |
| O sochách: | Na panáky jsem nikdy nebyl, mě zajímá tvar a ten musí být dokonalý. |
|
O své živnosti: |
Teď budu mít problémy. |
 |
