Spisovatel a dramatik Pavel Kohout

Spisovatel a dramatik Pavel Kohout | foto: Michal Šula, MAFRA

Když mi někdo vytkne, že jsem byl komunista, nehájím se, říká Kohout

  • 54
Pavel Kohout patří mezi nejslavnější české dramatiky a spisovatele moderní doby. Jeho život je ovšem přinejmenším stejně dramatický, pozoruhodný a barvitý jako jeho dílo. „Celá moje minulost jde se mnou,“ přiznává v rozhovoru pro týdeník Téma.

Cesta od elitního komunistického básníka přes zásadní postavu Pražského jara až po nejsledovanějšího disidenta a později nedobrovolného exulanta mu dává jedinečnou perspektivu, díky níž otevřeně hovoří o kultuře a politice od Mnichova až po dnešek.

Myslíte, že komunismus, byť s lidskou tváří, tu mohl fungovat?
Ne. Nemůže fungovat žádný systém, který neumožní lidem rozvinout své síly a vlohy, čímž zničí soutěž. Když má jevištní mistr stejné peníze jako herecká hvězda, jak to bylo ve vinohradském divadle, když váš líný soused ví, že nesmíte mít o moc víc než on, umírá veškerá iniciativa. Taky bylo brzy vidět, kam ty ekonomiky došly.

A to říká někdejší vzor komunistického básníka.
Když mi někdo ještě po padesáti letech vytkne, že jsem byl komunista, vysvětlím mu, aniž to obhajuju, proč. A proč jsem se pak celý život s množstvím jiných pokoušel vrátit zemi k demokracii. Beru to stejně jako uměleckou kritiku. Tady v těch archivních skříních jich mám stovky, a to už dvě dodávky odjely do Moravského zemského muzea v Brně. Většina z nich obsahuje výhrady, což patří k věci. Když měla premiéru má hra August August, august, můj přítel a velký kritik Sergej Machonin napsal v podstatě: Co nás v téhle převratné době zajímá, že se dva kopou do zadku? Dnes má ta hra asi sto padesát premiér doma i ve světě. Špatnou i dobrou kritiku soudí čas. Jsem zvyklý na to, že se mnou jde životem i moje minulost. Když dostanu k podpisu knížku svých starých veršů, napíšu – S omluvou Pavel Kohout. Mám ji za součást svého života. Milan Kundera to vidí jinak, což je stejně legitimní. Svá raná díla i s výtečnou poemou o Juliu Fučíkovi se rozhodl odstranit podobně, jako chtěl Shakespearův kupec benátský vyříznout z dlužníka libru masa. To ale nešlo a nejde.

Proč Milan Kundera na rozdíl od vás mlčí i po obvinění z toho, že kdysi udal protikomunistického bojovníka, který přespával u nich na koleji?
Pro mě bylo osvobozením duše, že jsem se rozhodl mluvit a psát o všem. Je to léčba Kohouta Kohoutem (směje se). Jenže zatímco já jsem extrovert, Milan je introvert. Před podezřením, že udával, jsem ho ale bránil a bráním. Jako současník vím: byl v kolejní samosprávě, a když se tam objevil cizí člověk, musel to považovat za obvyklý test, je-li „bdělý a ostražitý“. Mohl mít velký průšvih.

Celý rozhovor najdete v nejnovějším vydání týdeníku Téma.