Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pavel Kohout: Cizinec a krásná paní - 3. díl

  8:13aktualizováno  8:13
Ve velkém severočeském městě M. nad řekou Ř. žije starší paní zvaná všemi Krásná. Po smrti otce obývá s papouškem Valtrem rodinný dům v kdysi vznešené čtvrti, jehož přízemí pronajala profesorovi v penzi. Okolí se začne měnit. Starousedlíků ubývá, jak přibývá Romů, Vietnamců a dalších. Pak se i tradiční hostinec U Malešíka nečekaně změní v Istanbul…

Pavel Kohout píše pro MF DNES román na pokračování, portál iDNES.cz ho nabízí i v elektronické podobě. | foto: Radek Miča, MAFRA

Krásná paní ve svém zoufalství dál hledala útěchu u miláčka Valtra.
– Já se zblázním, teď ještě Turci, jak je to možné, kdo to dovolil, rozumíš tomu, Valtře? Ode dneška budem na náměstíčku se Suchomelovými a s panem Hedvábným poslední Češi… tak pojď přece ke mně, nenech mě samotnou!
Přestal s ranní toaletou a odpověděl mocným plácáním křídel. Když jí přistál na rameni, promluvil  chraptivým hlasem, který nadevše zbožňovala.
– Rrrůžo! Rrrůžorrrůžo! Rrrrůžorrrůžorrrůžo!
Téměř milostně zavřela oči a rukou se lehounce dotkla drsného peří.
– Ano, to jsem já, tvoje Růža, a ty jsi můj kdo? no pověz, kdo můj?
– Valtrrr! Valtrrr! Valtrrr! liboval si pták ve zvučném písmenu.
– Jaký Valtr? no jaký? tak řekni, já to chci slyšet!
– Krrrál! Krrrál Valtrrr! Valtrrr Krrrrrrál!
– Ano, můj krásný, drahý, chytrý, dobrotivý král, král Krutibrko!

Jemně ho přitiskla k tváři a pak i líbla na zobák. Přitom dál sklesle pozorovala z okna, jak se tam vesele slaví ten pohřeb starého náměstíčka.

Hostinec U Malešíka se ukázal být základním kamenem hráze. Když z ní byl vypáčen, začala se celá rozpadat v kvádry. Některé odvalil příval hned, jiné se staly beranidly bušícími do hradby, která předtím odolávala bezmála sto let. Nejčastějšími auty se tu staly stěhovací vozy. Jedny odvážely zklamané Čechy, z druhých vystupovali natěšení muži, ženy i děti hovořící směsí jazyků, jaká kdysi rozkotala babylonskou věž, ale M. prý měla zachránit  před osudem dávno zašlých obcí, jejichž původní plemena vymřela na obžerství a lenost. Po židovské a německé odtékala odtud teď i česká krev; věčná pumpa života ji však mocně nahrazovala cizí, aby obnovila ochablou sílu rychle stárnoucího města. 

Krásná paní vzbuzovala obecnou úctu i tím, že se nestýkala s nikým, kdo se jí nepředstavil, což si jen málokdo troufl; zůstala proto mimo podezření z šíření klevet, ale také se nikdy nedozvěděla včas, co by ji varovalo. Další klamnou žárovkou víry z Čapkovy slavné hry se jí stala rodina, která s ní sousedila už v druhé generaci; řadu let se snažila dům po Němcích od obce koupit, až letos přikývla ředitelka stavebního odboru na úplatek. Suchomelovi byli mladí lidé s třemi malými dětmi a to byla kotva, na niž mohl být spoleh.

Pátky měly pro Krásnou paní zvláštní režim. Vymyla Valtrovu skleněnou koupelničku a nasypala mu zvláštní zob, jenž měl být elixírem papouščích životů. Plody balzamíny stály nekřesťanské peníze, ale měla o Valtra strach tím větší, čím víc ovládal slov. Vedoucí už zaniklého útulku opuštěných zvířat jí kdysi prozradil, že Němec-antifašista, který tu směl po válce zůstat a odložil ptáka k nim až krátce před smrtí, ho zdědil dávno předtím, než se české M. změnilo v prastaré město Třetí říše. Valtr svůj loajální původ potvrzoval tím, že k odposlouchaným německým slovům nepatřila Heil! a Hitler. U Krásné paní se v něm probudil vlastenec: zalíbilo se mu postupně na pětadvacet českých slov a ona se bála, aby se jeho křehký mozeček nespálil jako silně přehřátá žárovka.

I příští pátek ho proto ošetřila, rozloučila se na půl dne a před nákupem odjela na hřbitov vyčistit oba své hroby. Zakoupila je muži i otci v protilehlých  koutech, aby jim starý občanský i lidský spor nekazil život věčný; na dvou lavičkách si vždy mlčky porozprávěla s každým o něčem jiném. Před konečnou stanicí ji tentokrát přepadl strach, zda doma neotevřela současně okno i klec. Dlouhá léta ji při každém větrání strašila výstraha, že cizokrajným opeřencům ulétlým z bytů do neznámé přírody hrozí zobáky místních rasistických ptáků. Od českých vrabčích prolétů čekala až mučednickou smrt.

Zůstala tedy v autobuse, který se po své trase vracel zpátky. Když vystoupila na náměstíčku, zastavil se jí dech. Její okna byla zavřená, ale před sousedním domem stál další stěhovací vůz. Blížila se k němu krok co krok v bláhové naději, že se rozplyne jako její časté sny. Jenže před dvěma chlapy vlekoucími k autu na kurtech harfu, na níž Suchomelova žena cvičívala doma, šel pozadu její muž a dirigoval je podobně jako hráče městského orchestru, který řídil. Když spatřil Krásnou paní, klesly mu ruce, jako by odklepal těžký kiks.

– Maestro… vydechla konečně, copak vy…  se stěhujete?
– Ano, milostivá paní… ukázala se nám… narychlo možnost…
– Říkal jste přece… tvrdili jste s paní, že nikdy…
– Ano… říkali… tvrdili… ale… pak jsme uvážili… museli uvážit, že…

Jeho žena vyšla s taškami plnými drobných věcí a zůstala překvapena stát.
– Eliško… právě se tu paní doktorové snažím vysvětlit, proč se…
 Obvykle milá žena byla z pocitu špatného svědomí přehnaně rezolutní.
– Tady není co vysvětlovat, paní Čechová, my jako umělci určitě nejsme xenofobní, to v žádném případě, ale naše děti si tu, víte sama! už nemůžou jít ani hrát, aby je někdo neokrad nebo nezbouloval, a vás nemůžem obtěžovat věčně!

Krásné paní se chtělo spíš hořce plakat než zbytečně se přít.
– Jistě byste odešla taky, nebýt ten dům váš! Nám tenhle naštěstí nestihli prodat, tak jsme si zatím najali byt v centru. Tam za dětmi můžete chodit dál.
– A tady, řekl její dirigent,  máte přece ještě pana profesora, viďte!
– A hlavně vašeho Valtra, že! řekla harfenistka už v slzách, my všichni vás máme strašně rádi, jen proto jsme chtěli vám i nám tohle rozloučení ušetřit…
– Ano, řekla Krásná paní, děkuji, to od vás bylo moc ohleduplné…
A šla se rychle vyplakat domů.

Román na pokračování

Pavel Kohout píše pro MF DNES - 1. díl, 2. díl

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Frankurtskou radnici Römer během knižního veletrhu ozvláštnila světelná show...
KOMENTÁŘ: Letos ve stínu, za dva roky v Lipsku mají naše knihy šanci

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Frankfurtský knižní veletrh, který v neděli skončil, vsadil letos na čtenářskou kartu – a jeho návštěvnost znovu vzrostla.  celý článek

Americký spisovatel Dan Brown představil na knižním veletrhu ve Frankfurtu svou...
Může prst mrtvého odemknout iPhone? Místo církve Brown pohoršil ajťáky

Frankfurt (Od naší zpravodajky) Žádný bůh nepřežije vědu, soudí spisovatel Dan Brown. Tato myšlenka stála u zrodu jeho nové knihy Origin. V češtině vyjde v únoru příštího roku pod titulem...  celý článek

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou
Prodeje mých knih šly dramaticky dolů, řekl Viewegh v pořadu Za scénou

„Románu Melouch jsem prodal desetkrát nebo jedenáctkrát méně než Účastníků zájezdu. Prodeje šly dramaticky dolů,“ řekl Michal Viewegh v pořadu Za scénou. V...  celý článek

Grafton Recruitment Praha
Recruitment Consultant

Grafton Recruitment Praha
Praha
nabízený plat: 20 000 - 40 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.