Andělský hlas Arta Garfunkela byl nejemotivnějším hudebním nástrojem, který mohl pro své písně využít. A možná právě díky Garfunkelovi byly jeho písně tak hitparádově účinné.
Vždyť ve zpěvu je Simon spíše pokorný, střízlivý, k jednomu pocitu se dopracovává často během celé písně. To zpěvák Garfunkel dokázal z člověka sejmout všechnu tíhu světa během několika nebeských tónů.
Další stylové mosty
Na sólových albech, která začal vydávat po rozchodu s Garfunkelem, Simon pokračoval v hledání nových sfér. A prokázal velké schopnosti vcítění, vkusu a umu, když propojil svou hudbu třeba s reggae v písni Mother And Child Reunion (1972).
Dokázal být i komerčně úspěšný, zvláště s deskou Still Crazy After All These Years z roku 1975, která mu přinesla pět sošek Grammy. Avšak největší hudební souznění, zúročené i v hitparádách, zaznělo na jeho desce Graceland (1988), na které se novátorsky spojil s jihoafrickými hudebníky.
Ti všichni mu vlastně nahradili Garfunkela. Další stylový most, tentokrát do Brazílie, postavil Simon v roce 1990 na znamenité desce The Rhythm Of The Saints.
Na novince Surprise (Překvapení) se Simon nepouští do výbojů na vzdálené kontinenty. Zcela nečekaně, a to je v jeho případě opravdu překvapení, oslovil producenta Briana Ena, poetického mága zvuků a spolutvůrce klíčových alb Davida Bowieho, skupiny U2 či Johna Calea.
Eno zachoval Simonovu vnitřní jemnost a křehkost, se kterou vyjadřuje i těžké obavy z možné ztráty svobody v Americe, z těžkých časů válek a přírodních katastrof.
Citlivý producent nechal vyznít živé nástroje včetně bicích Steva Gadda, baskytary Pina Palladina, kytar Paula Simona či hostujícího jazzmana Billa Frisella. Sám Eno vyplňuje prostor mezi rytmy, třeba v písni Outrageous, nebo ponoří do zvukových vln svižnou rockovou skladbu Sure Don't Feel Like Love.
Modeluje či spíše maluje kolem melodií jakýsi opar elektronických ploch, jemných efektů a těkavých šumů. Podobně jako svatý Petr dodává Simonově hudbě přesně takové počasí, které písně potřebují. I v gospelu Wartime Prayers, plném obav zmoci šílenců a lhářů, který je prostý i majestátný zároveň.
Šero i záblesky naděje
Simonovo album se vyplatí slyšet vícekrát, nejen kvůli vyváženému poměru mezi živými kytarami, uvolněně zpívajícím Simonem a Enovou magií.
I na první poslech vyskočí jiskřivé či baladické melodie, ale písně jsou propracované do všech detailů a do takové hloubky, že je lze postupně objevovat třeba se sluchátky.
Oč pozorněji se člověk soustředí, tím lépe k němu skladby vystupují jako postavy z šera. To tísnivé šero, které Simon kolem sebe cítí, se promítlo i do písní, ale záblesků naděje se jeden z nejpokornějších písničkářů posledních čtyřiceti let ještě nevzdal. A tahle deska patří k jeho nejlepším.
PAUL SIMON - Surprise
Warner Music, délka CD 45:19
Hodnocení MF DNES: 
