"Miluju to tady, jsem tu už počtvrté. Už jsem tu totiž natáčel desku. Mám rád Pražský hrad a chrám, který mě nepřestal fascinovat. Jak je možné, že tuhle nádheru někdo postavil bez počítačů? Zkrátka neuvěřitelné. Je pro mne velkou ctí vystupovat v tak kulturním městě," procedil skrz zuby svým bristolským dialektem před generální zkouškou.
Do Prahy jste přivezl program s názvem A zrodila se hvězda… Cítíte se jí dnes, dva roky po vítězství v soutěži Britain’s Got Talent?
Má žena říká, že jsem stále stejný. Stejný manžel, nepořádný, někdy líný. I chlap jako já mívá rýmu, teda takovou tu malou, rýmičku. Znáte to... (směje se) Teď ji má ale ona. Když jsme včera slavili její narozeniny, skoro přišla o hlas.
Letos se stala miláčkem publika Susan Boyle. Znáte její příběh?
Ano, slyšel jsem o něm. Ale byl jsem většinou na turné, když probíhala třetí řada, tak jsem toho dost zmeškal. Myslím si však, že má před sebou stejnou budoucnost. A má také nahrávat s Českým národním symfonickým orchestrem.
Její příběh srovnávají s tím vaším. Z podceňovaného soutěžícího se najednou stane miláček davu. Stane se ze Susan Boyle hvězda, i když nedosáhla na vítězství?
Těžko říct. Myslím, že se bude snažit zpívat co nejlépe. Ona vstoupila do soutěže jen s tím, že si chce zazpívat, a to je ten rozdíl mezi námi. Vždy jsem toužil se zpěvem živit. Susan má před sebou spoustu práce a je důležité, aby zůstala nohama na zemi.
Řada kritiků však tvrdí, že vy stejně jako kterýkoliv jiný vítěz podobné soutěže jste směsicí hledaného talentu a přesně vymezených parametrů televizního produktu.
Je jasné, že bych nikdy nemohl dělat to, co právě dělám, bez Britain’s Got Talent, ale zpěvu bych se ani tak nikdy nevzdal. Když chcete postavit krásný dům s velkou zahradou, bez základů neuděláte nic. Život tvoří tři věci: těžká práce, štěstí a víra. A jedno se bez těch zbylých dvou neobejde.
Předpokládám, že u vás teď převažuje ta práce.
Je to tak. V poslední době jsem spolupracoval s London Symphony Orchestra a s řadou dalších těles. A Český národní symfonický orchestr je ve srovnání s nimi na velmi vysoké úrovni.
Jak jste na tom s árií Nessun dorma, která vás katapultovala do showbyznysu? Stále ji máte rád?
Mám. Zpívám ji v téměř každém programu, někdy jako přídavek. Někdy i dvakrát. Je to velká, krásná a velmi dramatická melodie.
talent Paul Potts má. Ale co s tím dál?Čtěte recenzi na Pottsovo pražské vystoupení. |
Kolikrát vás ještě čeká?
Kalendář mám plný do dubna příštího roku... (směje se) Po Praze se na pár týdnů vrátím domů a odtud vyrazím na koncerty do Jižní Ameriky a pak do Japonska.
Stíháte poslouchat i jinou než klasickou hudbu?
Mám rád pop a rock. Skvělí jsou třeba Keane a Snow Patrol. Ale že bych si vzpomněl, kdy jsem byl naposledy na koncertě... To už je tak dávno.
