Poslední žijící ze tří kytaristů Beatles, devětapadesátiletý Paul McCartney, může své třicáté sólové album od rozpadu liverpoolské skupiny zařadit k těm lepším. Většina ze šestnácti písniček na Driving Rain (Přívaly deště) má původní melodický motiv, který jim už sám o sobě, bez ohledu na to, jak je zpracován, vtiskuje popěvkovitou lehkost a úsměv s nádechem melancholie. Ze tří vyhraněných hudebních typů, jimiž se na svých albech zabýval v minulém desetiletí, McCartney tedy zvolil svůj nejtypičtější a nejnadějnější.
Přímočarou energii strhujících rokenrolových předělávek Run Devil Run (1999) totiž asi nejde často opakovat a ctižádostivé pošilhávání po formách vážné hudby (naposled Working Classical, 1999) hraničilo s banalitou, jak to vystihl Libor Pešek, když odmítl dirigovat Liverpoolské oratorium (1991). Čím je McCartney skromnější a písničkovější, tím je lepší. A jestliže Přívaly deště neobsahují velehit typu Yesterday nebo Mull Of Intyre, částečně to vynahrazují novým, syrovějším zvukem, jaký bychom od proslulého puntičkáře vůbec nečekali.
Své americké spoluhráče včetně producenta Davida Kahna prvně viděl až ve studiu, kam také rovnou přinesl nové písničky. Kromě dvou nahráli všechny základní snímky za čtrnáct dní. I po všech dotáčkách máme dojem nadšené improvizace. McCartneyho osobitá baskytara celé album otevírá ještě divočeji než jindy. Možná si nějak podobně představoval nahrávání posledního beatlovského alba Get Back, jenomže tehdy už mezi sebou byli příliš rozhádaní.
Výsledný zvuk je občas stejně rozmáznutý jako černobílé snímky na přebalu alba, pořízené McCartneyho náramkovou kamerou. Zpod některých písniček otevřeně vystupují vlivy hudebních kamarádů z mládí. Lennonův vliv je nejsilnější: zvláště v desetiminutovém drsně mileneckém probouzení v Rinse The Raindrops, ve výjimečně politickém rapu Spinning On An Axis, ale i v bonusovém pochodu Freedom, napsaném na počest newyorských hasičů. ("Budu bojovat o právo žít svobodně.") Indický obrázek Riding Into Jaipur se s nasamplovanými africkými bubny řadí jak do blízkosti zesnulého George Harrisona, tak současné world music.
Téměř všechny texty jsou jednoduše milostné. Žádná nová Eleanor Rigby, stále jen všední variace na slunce, déšť, oblohu, jízdu, domov, návrat. (Jen ve snové, významově otevřené She's Given Up Talking přestává dívka ve škole mluvit.) Před citovým zplaněním je zachraňuje autorův stále chlapecký hlas, volně stoupající do výšky, hravý a často dodatečně vrstvený, kantilénový i úsečně rytmický.
Výtečný je singl From A Lover To A Friend (Z milence přítelem), ale přesvědčivé je i posmrtné poděkování manželce Lindě v Magic ("Noc, kdy jsme se sešli, musela být zázračná."). Páteř alba tvoří inspirace současnou partnerkou Heather. Dvojí uplatnění Paulova syna Jamese jako kytaristy je plně oprávněné jeho nápaditým sólem. Album Přívaly deště si zřejmě nedělá nárok na další mistrovské dílo typu Hořícího ohně (1997), jako popěvková skica však nikde neztrácí styl.
 Paul McCartney - Driving Rain. Obal alba. |
