Lidi někdy říkají: On přece ta turné nepotřebuje, proč je vlastně dělá? Zažijete už své třítisící vystoupení v historii. Děláte to proto, abyste se mohl předvádět?
Obecně vzato by vystupovat nemusel skoro nikdo. Mohl jsem pracovat v továrně. Měl jsem fakt hodně slušnou nabídku práce v továrně Massey & Coggins, kde se navíjejí cívky. Nedá se říct, že jsem do toho musel jít. Ale pokud něco milujete, děláte to prostě z lásky a s láskou. Lidi si asi často myslí, že na turné jezdím jen kvůli penězům. Ale to říkají pouze ti, kdo nejsou umělci. Nemusím se honit za penězi ani za slávou. Na turné jezdím proto, že mě to baví. Je to skvělá práce po celý den. Už od rána se bavím s lidmi o tom, kam dáme bedny, povídám si s členy týmu. A jsem rád, že se toho všeho můžu účastnit.
Vedete typický „námořnický“ život. Tolik toužíte po cestování?
To si nemyslím. Od dětství hodně cestuju, tak mi to nevadí. Nemám problémy s vyplňováním formulářů v hotelu. Rád jezdím na nová místa, teď jedeme třeba do Prahy, kde jsem ještě nebyl. Většina lidí do těch měst jezdí na dovolenou a musí za to platit. Když se jich zeptáte, jestli by se chtěli podívat do Prahy, odpovědí, že ano. No a totéž platí i o Petrohradu, Lisabonu, Madridu nebo Paříži
A máte vůbec čas si všechna ta města prohlédnout?
Teď z nich vídám mnohem víc než kdykoli předtím. Skoro pokaždé míváme po vystoupení den volna. S manželkou Heather jsme se vydali na kolech po Tokiu. Lidi nás moc neobtěžovali, ale když to někdo zkusil, měl smůlu. Na rozdíl od něj jsme seděli na kole. „Jo, taky jsem vás rád poznal!“ povídám - a rychle pryč. Nebo jsem četl knížku Kód Da Vinci a v Paříži se vydal na místo, kde se odehrává, do chrámu Saint-Sulpice. Právě tam sloužil mši francouzský kněz s velmi hezkým hlasem a mezi jeho ovečkami jsem viděl svalovce, který si kapesníkem utíral slzy. Byl to fantastický zážitek. To jsou momenty, které miluju, a na turné mám šanci je zažít. Nedávno jsem se vrátil na místa, kde jsem hrával s Beatles. Tenkrát jsem jen proletěl hotelem, nyní jsem všude aspoň chvíli pobyl.
Na plakátech k turné jsou motivy slunce, měsíce, magie, legend i symboly keltské mytologie. Proč?
To má spojitost zejména s Glastonbury. Anglický festival Glastonbury kdysi předznamenal začátek éry hippies. Pro mě je Glastonbury něčím, co poznamenalo celou naši generaci. Leží přímo na spojnici mystických míst a ty spojnice jsou něco jako akupunktura matičky země. Nemyslím si, že by ten názor byl nějak zvlášť přehnaný. I my přece máme něco podobného na svých tělech. Když jsme hledali náměty pro turné, chtěl jsem, aby tak trochu připomínalo šedesátá léta, tarotové karty, které v té době letěly. Ale nešlo mi přímo o tarot, spíš o symboly slunce nebo měsíce. Spousta věcí do sebe začala dokonale zapadat.
Najdeme v nich i náznak psychedelických motivů ze šedesátých let?
Ano. Pocitově se ocitnete zpátky v šedesátých letech, kdy všechny cesty vedly do Glastonbury. Přestože dnes už tam mají hodně moderní festival, já si vzpomínám na dobu, kdy byl ještě v plenkách. Glastonbury ve mně vyvolává vzpomínky na The Fool - skupinu návrhářů pracujících pro Beatles, na všechny naše kámoše hipíky, na způsob, jakým jsme se oblékali, meditovali, jedli hůlkami a tak podobně.
Proč vás zajímá keltská mytologie?
Má spojitost s mými kořeny - jsem Ir z Liverpoolu. No a taky mám rád dějiny. Vyrůstal jsem v Liverpoolu, a to s poněkud omezeným pohledem na okolní svět. Vzdělání, jehož se mi naštěstí dostalo, mi sice pár věcí objasnilo, ale bohužel jich nebylo mnoho. Zeměpis nás učili stylem: „Hrubý domácí produkt Peru představuje deset tisíc megatun uhlí.“ Dokonale nám ho znechutili. Teprve náš učitel angličtiny nám ukázal, že i v literatuře se dají najít zajímavé věci. A právě to je tajemstvím úspěchu, cesta, po které jsem se vydal. Život je totiž plný zajímavých věcí. Přijedete do Irska a řeknete si: Aha, tady měli vlastní keltské svaté, jazyk i hudbu. Uvědomíte si, že to místo bylo na počátku všeho, a už vás ani nenapadne si myslet, že ten kus země nestojí ani za zlámanou grešli. Jeho odkaz je mnohem důležitější, než se nám snažili namluvit. Neučili nás podstatné věci. Naše hodiny hudební výchovy neměly s hudbou pranic společného a dnes je mi jasné, že kdyby nám bývali pustili jedinou Elvisovu desku, tak bychom na ně chodili raději než na hřiště. Radši jsme hrávali karty.
Jaký je váš přístup k životu?
Nedá se říci, že bych tíhl k nějakému náboženství. Nicméně se mi líbí pár věcí typických pro křesťanství, pár pro buddhismus i pár hinduistických názorů. Chovám se nejspíš tak trochu jako straka - vybírám si jen věci, které se mi hodí. Už jsem byl na mnoha místech a viděl hodně takzvaných „shod náhod“, abych věděl, že na tom něco bude. A spousta takových věcí se stala i mně osobně.
Například co?
Například jsem se jednou ráno probudil ze sna, v němž jsem vymyslel melodii pro píseň Yesterday. Neznám moc lidí, kterým by se něco takového přihodilo. Stal jsem se díky tomu známým autorem, a přitom nešlo o nic, co bych byl sám schopen ovlivnit. Proto jsem přesvědčen, že se v našich hlavách dějí věci, o kterých nemáme ani potuchy.
Vraťme se k turné. Co povíte o tom dnes již klasickém představení před hlavním vystoupením?
Nemáme předkapelu, a tak jsme se rozhodli pro představení před koncertem. Bude to alegorický průvod procházející mezi diváky, ještě za slunečního světla. Sice to tak nevynikne, ale i přesto si můžete připadat jako na pouti. Pohled na lidi v kostýmech je jistě zajímavější než na normálně oblečené techniky. Na předchozím turné jsme připravili směsici kostýmů, tentokrát jsme se rozhodli pro poněkud jednodušší akci. Lidé zvyklí žít na ulicích a parkovištích se stanou částí našeho světa, naší velké show. Postupně kostýmovaný průvod přejde ve vystoupení. Budeme tam mít diskžokeje, který bude lidi dvacet třicet minut bavit a pokusí se je dostat do správné nálady, než se na scéně objevíme my.
A mohl byste vysvětlit, proč jste si během rozhovoru nechával dělat manikúru?
To kvůli písni Blackbird. Když ji hraju, jezdím nehty po strunách. Při tom si za chvíli obrousíte prsty až do krve. Dříve mě při hraní písně Blackbird hrozně bolely prsty, nicméně jsem vždycky všechny ještě poučoval a říkal jsem: „Hele, pár kapek krve utužuje přátelství, no ne?“ Ale pak mi jednou Heather řekla: „A proč si nedáš na prst přidělat akrylový nehet? Bude k nerozeznání od ostatních, a navíc tvrdý jako skála.“ Měla pravdu. V Los Angeles mě vzala do kosmetického salonu. Zprvu jsem si říkal, že jsem se musel zbláznit, a schovával se za časopisy, ale nehet jsem si nechal udělat. Vydržel mi celé turné. Byl fakt hrozně pevný, jako kdybyste si nechali na ruku připevnit kus železa. Řekl jsem o tom lidem z kapely a oni mi pověděli, že jejich nehty jsou taky opotřebované a že to zkusí. A tak jsme si všichni společně zašli na pedikúru i manikúru. Byla to fakt zábava. Hodně to utužilo vztahy v kapele.
|
Paul McCartney |
| 1942: narozen v Liverpoolu 1956: píše svou první píseň I Lost My Little Girl 1961-1970: člen legendární skupiny Beatles s Johnem Lennonem, Georgem Harrisonem a Ringem Starrem. K nejslavnějším písním patří Yesterday, Hey Jude, Help, Michele, Yellow Submarine či Let It Be 1971: po rozpadu Beatles nastupuje sólovou dráhu, formuje skupinu Wings 1973: vychází album Band On The Run 1975: s kapelou Wings vyráží na obří světové turné 1994: Paul, George a Ringo na hrávají novou píseň Beatles po 25 letech. Jmenuje se Free As A Bird a je založena na nedokončeném demo snímku Johna Lennona 1995: Beatlovská trojice se opět schází a nahrává píseň Real Love 1998: manželka Linda, která s ním hrála v kapele Wings, umírá na rakovinu 2002: žení se s Heather Millso vou 2003: na turné s novou kapelou křižuje Ameriku i Evropu 2004: Paul McCartney poprvé vystoupí v Praze |
 |
