Ukázka z komiksu TV 21 - Thunderbirds
Vzpomenete si ještě na první komiks, který se vám dostal do ruky?
Samozřejmě. Jmenoval se TV 21 a tam vycházely příběhy podle televizního animovaného seriálu Thunderbirds. Ten byl úžasný. Nejlepší na tom totiž bylo to, že zatímco Thunderbirds byli černobílí, komiksové zpracování bylo barevné. A hlavně: ten seriál dávali v televizi jen jednou týdně - a komiksem jsem mohl listovat, kdykoli se mi zachtělo! Pod jeho vlivem jsem dokonce vytvořil vlastní komiks Torpedos, kde figurovalo dvanáct postav místo pěti, které jsou v originále. Což samozřejmě bylo mnohem lepší... A představte si, že jsme s otcem, který byl amatérský filmař, dokonce podle toho mého "scénáře" natočili doma v garáži film.
Obálka knihy 1001 komiksů...
Jste mimo jiné sběratel komiksů. Kolik jich máte a na které jste nejpyšnější?
Na to se snad ani nedá odpovědět. Mám toho strašně moc a přibývají stále nové. Ale opravdu mám rád nedělní přílohy ke starým americkým novinám z konce 19. a začátku 20. století, které vycházely plně barevné, ale nikdo je nearchivoval. Začínají se až v poslední době tu a tam postupně objevovat. Hodně si vážím toho, že některé mám.
Co říkáte na ty obrovské sumy, za jaké se v poslední době v zejména internetových aukcích draží některé staré vzácné komiksy?
Je to sběratelská záležitost a je to také investice. Dřív byl komiks považován za něco bezcenného, určeného k denní spotřebě. Ale právě ten sběratelský zájem z něj vlastně udělal umění. A okolo každého umění se točí byznys, včetně lidí, kteří se snaží každý zvýšený zájem o nějakou věc řádně "podojit". Už v 80. letech byly dokonce vydávány různé speciální edice, které se snažily na tomhle zvýšeném zájmu v první řadě vydělat, lidé je sháněli a dokonce kopírovali, aby následně zjistili, že mají hromady bezcenného braku. Nicméně i tohle je znakem toho, že se komiks dostal na úroveň, ja jaké vnímáme každé jiné umění.
Ukázka z komiksu Maus
Komiksy ale bývají v posledních desetiletích brány vážně nejen díky ceně sběratelských kousků. Není výjimkou, že se o nich píše i mimo specializovaný tisk, některé bývají recenzovány v kulturních rubrikách. Kdy a proč k tomuhle zlomu došlo?
To je klasický dominový efekt a těch zlomových bodů bylo víc. Například v roce 1967 výstava pop artu v Louvru, která komiks představila na seriózní úrovni v jedné z nejvýznamnějších galerií světa. Další zlom nastal v roce 1992, kdy komiks Maus dostal jako první grafický román Pulitzerovu cenu. A několik posledních let se odehrává v opeře v Sydney komiksový festival Graphic, i to je signálem emancipace komiksu s jinýmu druhy umění.
Manuál americké armády ve formě komiksu
Přispěly k tomuto zrovnoprávnění i takové žánry jako reportážní komiksy nebo grafické verze klasické literatury?
Jistě. A také nejrůznější informativní a vzdělávací komiksy. K takovým účelům se totiž tento žánr výborně hodí. Má ohromný potenciál sdělovat jasnou formou velké množství informací, což běžný text nedokáže. Zajímavé jsou třeba vojenské manuály, které se podle průzkumů americké armády ukázaly jako nejefektivnější forma komunikace. Stejně tak může pomoci navazovat kontakty s národnostními menšinami. Vím, že takový projekt existuje i v České republice, kde vyšla série komiksů o Romech.
Ukázka z komiksu Rumble Strip
Na druhou stranu zastánci klasické literatury mívají častou výhradu, že komiks je příliš explicitní a vlastně omezuje obrazotvornost při četbě.
Ale to tak není. Žádný komiks přece není úplně doslovný. Ty "mezery mezi obrázky" si musíte domyslet, dopracovat vlastní fantazií. Vždyť když jdete do galerie a díváte se na obrazy, také vám imaginace pracuje na plné obrátky. Nehledě k tomu, že existují úplně výjimečné komiksy jako je třeba Rumble Strip, ve kterém vůbec nevidíte hlavního hrdinu, řidiče auta, a všechno sledujete z jeho pohledu. Anebo další příklad: existují surrealistické komiksy, které popisují věci, které kdybychom se pokoušeli vyjádřit pouhými slovy, nebylo by to absolutně možné. Takže: vizuální a textová stránka má rozdílné možnosti a je vždycky jen na autorovi, nakolik je dokáže využít. Je to jako srovnávat sochařství s malířstvím. Tam jsou taky dané prostředky pro konkrétní formu vyjádření unikátní.
Ukázka z komiksu Fotograf
Jaké znaky musí komiks vykazovat, aby mohl být nazván komiksem? A jaká jste měl kritéria pro zařazení do vaší knihy?
Komiks žádnou definici nemá, je mnoho způsobů, jakým způsobem lze mixovat text a obraz. Třeba knihu Hugo od Briana Selznicka (více zde), podle které natočil Martin Scorsese slavný film, za komiks nepovažuji, to je podle mě bohatě ilustrovaný román. Ale pro zařazení do knihy byl vždy podstatný názor každého ze sedmdesáti přispěvatelů. Takže se v ní například dočtete o kolážovém grafickém románu surrealisty Maxe Ernsta Týden laskavosti, který má do běžného chápání komiksu také velmi daleko. Kniha Anderse Nilsena Don’t Go Where I Can’t Follow taky stojí kdesi na pomezí, je to příběh dívky, umírající na rakovinu, zachycený postřednictvím jejích dopisů, fotografií a kreseb. Krásně, ale velice smutné dílo. A třeba slavný Fotograf Guiberta, Lefévrea a Lemerciera, ve kterém kresby jen doplňují fotografie z afghánské mise Lékařů bez hranic, to je taky výborný mezižánrový experiment. Ty všechny lze klidně mezi komiksy zařadit. Ale jak říkám, přesná definice neexistuje. A je to tak dobře.
Ukázka ze surrealistického komiksu Maxe Ernsta Týden laskavosti
Titulní strana komiksu Don't Go Where I Can't Follow
Do českého vydání knihy bylo zařazeno deset českých komiksů. Měl jste je všechny v ruce nebo jste se spolehl na cit svého českého spolupracovníka?
Ne, zdaleka všechny nevyšly v angličtině, viděl jsem jen nějaké scany, ale naprosto jsem věřil Tomáši Prokůpkovi, který odvedl výbornou práci. Ale moc by se mi líbilo, kdyby se někdy podařilo uspořádat výstavu všech 1001 komiksů, o kterých píšeme, aby měl každý čtenář možnost si je opravdu v reálu prohlédnout.
Astro Boy Osamu Tezuky
Kdybyste si měl vybrat jeden jediný komiks "na pustý ostrov", který by to byl?
To je tedy oříšek...mám jich rád strašně moc... No ale když jinak nedáte a mám vybrat opravdu jen jeden, volil bych asi nějakou kolekci klasika mangy Osamu Tezuky, autora Astro Boye.
