Přestože každá z knih vznikla jinde a jinak, velmi dobře se doplňují. Šílený Trist (vyd. Novela bohemica) je novým výborem z Linhartových takzvaných Měsíčních povídek, krátkých textů oscilujících mezi mikropovídkou a básní v próze, jimiž autor přispívá do nejrůznějších periodik už dvacet let.
Patrik Linhart: Šílený Trist
Autor doslovu Michal Škrabal označuje Linharta za „nekorektního rabiáta“, což je docela přesné. Měsíční povídky sestávají z textů provokativních i poetických, letmo nahozených i literárně do posledního slovíčka propilovaných, prošpikovaných interním – nechť se autor neráčí urazit – „intošským“ humorem i vlastně docela seriózních zamyšlení a pozorování.
Tahle neusazenost by možná u jiného vadila, ale Linhartovy texty mají mimo jiné tu výhodu, že za nimi cítíme jednak generační zkušenost (jakkoli se Linhart tváří jako ryzí solitér), jednak, kdesi pod povrchem, silné lokální, konkrétně severočeské ukotvení. To společně s autorovou chutí pohrávat si s jazykem i literárními formami a dobrým pozorovacím talentem dává jeho různorodé povídkové sbírce smysl.
Patrik Linhart: Vienna Calling
Také druhá útlá Linhartova novinka se váže k místu vzniku a napovídá to už sám název: Vienna Calling (vyd. Větrné mlýny). Patrik Linhart na vídeňském literárním stipendiu vlastně pracoval trochu podobným způsobem jako při psaní Měsíčních povídek, nicméně soubor jeho textů je přece jen konkrétnější.
Vypráví – nebádejme, nakolik reálné – zážitky z pobytu v rakouské metropoli, ale odskakuje k tématům, na která jej pobyt přivedl, byť přímo s Vídní svázána nejsou. Stejně jako u Šíleného Trista je hlavní autorovou devízou nadhled, se kterým i za úvahami možná jen zdánlivě naštvanými nebo znepokojujícími cítíme na tváři lehký úsměv.
