Je Volání netvora příběh pro děti, nebo o dětech? Je totiž hodně temný.
Určitě pro děti. Lidé se mě na to ptají často. Ale děti rády čtou příběhy, kde berete vážně jejich emoce a problémy, vnímáte je s respektem. Takže odpovídám dvojitě – je to o nich i pro ně.
Myslíte, že je dnes těžší psát pro děti a mládež než v minulosti?
Když jsem byl já malý, tak neexistovaly skoro žádné knihy pro dospívající. Z dětské literatury jsme rovnou přeskočili na tu pro dospělé. Tady určitě nastal posun. Obecně si však myslím, že není rozdíl mezi psaním pro děti a dospělé. Ani jedno není jednoduché. Já do toho psaní vždy dávám vše, co můžu.
Jste spisovatel i scenárista. Co je vám bližší?
Psaní knih, jednoznačně jsem spisovatel. Baví mě psát pro televizi, je to osvěžující, ale představa, že bych někdy nebyl spisovatelem, je naprosto nereálná.
Vadilo by vám, kdyby jiný scenárista adaptoval vaši knihu?
Vůbec ne, naopak by mě asi zajímalo, jak by si s příběhem poradil nebo co by do něj přidal. Často se o tom bavíme i s mým ilustrátorem Jimem Kayem, který se snaží představit, jak by to asi vypadalo, kdyby někdo jiný ilustroval moje knihy.
Čekal jste, že z knihy vznikne film?
Fantazíroval jsem o tom, ale ani ve snu by mě to nenapadlo. Aby z toho vzniklo poctivé dílo, musíte nejprve napsat poctivou knihu a ne rovnou myslet na film. Nedá se to obejít.
Jaká byla vaše první reakce, když za vámi přišli s nabídkou na filmové Volání netvora?
Ne že bych vyloženě jásal. Bylo to milé, ale bál jsem se, že tam budou změny, které se budou snažit příběh zjemnit, jak se to v Hollywoodu dělá.
Chodil jste na plac?
Natáčeli jsme v Barceloně, já žiju v Londýně, takže jsem tam několikrát zamířil. Dokonce jsem tam i něco přepisoval a diskutoval s herci, abych jim postavy přiblížil. Byl to skvělý zážitek.
