RECENZE: Texty pro Farnou a Csákovou nejsou vhodné literární cvičení

Abych byla in, žiju na plnej plyn – knihu autorky tohoto rýmu bere čtenář do ruky s oprávněnou obezřetností. Literární prvotina Patricie Fuxové Pátá bohyně naštěstí převyšuje kvalitu textů, které napsala pro Ilonu Csákovou nebo Ewu Farnou. Laťka je však proklatě nízko.

Patricie Fuxová | foto: Milan Vopálenský, Metro.cz

Fuxová, která vystudovala zpěv a hudební produkci na Berklee College of Music, přišla loni se sympatickým a energickým hudebním projektem Vesna. Inspirací jí byla slovanská mytologie a ženství.

V podobném duchu se nese i kniha Pátá bohyně, která doplňuje stejnojmennou desku skupiny. Hlavní hrdinka Marie v ní bloudí mezi realitou pražského života a kouzelným světem za zrcadlem, ve kterém se mimo jiné setkává se slovanskými bohyněmi a poznává sebe sama.

Vše to však působí jako lépe zvládnuté slohové cvičení, napsané zbrkle a bez rozmyslu. Už češtináři na střední škole studentům škrtají konvalinkově modré oči a prosvítající paprsky měsíce. Proč to neudělá profesionální literární redaktor, je záhadou. Schematické a stokrát omílané pronikání do „jiného, snového světa“ za zrcadlem už čtenáře musí taktéž nudit, odpustit by se snad autorce dalo jedině, kdyby šlo o pohádku.

Pátá bohyně

50 %

Patricie Fuxová

CPress, 2018, 168 stran

Tou však příběh, ve kterém je hlavní hrdinka zároveň blogerkou a děvou objevující tajuplný lesní svět, opravdu není. Stejně jako není avizovaným pomocníkem v objevování vlastní tváře.

Snad kdyby Fuxová upustila od zbytečné snahy odít své vyprávění do moderního hávu a plně se ponořila do mytického světa, kterému zjevně rozumí, dopadl by její debut lépe. Příliš mladých talentů, které by chtěly ovládnout poetiku lesních světů a proniknout do moudrosti našich předků, tu totiž není a je to škoda. Možná příště stačí investovat do psaní alespoň stejné množství energie jako do hudby a na výsledném produktu se to spolehlivě projeví.