Lenka Reinerová

Lenka Reinerová | foto: David Neff, MF DNES

Patologická optimistka Reinerová vzpomíná

  • 1
Dá se tomu říkat koloběh, pouze názvy titulů se posunou. Po loňské Praze bláznivé letos Lence Reinerové vycházejí Čekárny mého života.

Následující věty jsem publikoval v tomto listě loni 1. června: "Téměř na rok přesně po vydání Vůně mandlí vyšla Praha bláznivá, další kniha německy píšící pražské spisovatelky Lenky Reinerové (1916). V zásadě běží o variaci již řečeného v předešlých publikacích; ostatně těžko již od pisatelky – právě vzhledem k jejím minulým knihám – očekávat něco jiného. Jde hlavně o to, zda ta další variace drží tvarovou fazonu a vypravěčský vkus." Teď lze všechny ty formulace použít znovu.

A nejde jen o tu publikační pravidelnost. I pro Čekárny platí, že stejně jako Praha bláznivá jsou knihou dokončenou nedlouho před vytištěním a jsou dokumentární prózou reflektující i mixující autorčiny zážitky aktuální a dávné. Sondy do minulosti se vracejí k událostem i pocitům, které ten, kdo přečetl byť jediný předchozí svazek Reinerové (nepočítáme-li vězeňskou prózu Všechny barvy slunce a noci), už nemůže neznat.

Tudíž další návrat na kruhy své; opět prvorepubliková Praha, válečná emigrace ve Francii a v Mexiku, zmínky o poválečných peripetiích. Klíčem k výběru ze studnice spisovatelčiných vzpomínek i aktuálních pasáží byl tentokrát motiv čekání – jak čekání chvilkové, na něco konkrétního, tak čekání dlouhodobé, nebo dokonce neustálé na cosi v životě.

Právě známe-li předešlé spisovatelčiny svazky, oceňujeme v tenkých, vypravěčsky rozvolněných Čekárnách mého života některé z "neokoukaných" partií, rozuměj z těch, v nichž Reinerová píše, co se s ní dělo v poslední době, jak se jí po desítkách let vrátila rakovina a ona podstupuje léčbu nebo co zažila při některých cestách.

"Všechno je řízeno automaticky, přesto se člověk musí sám tak říkajíc zapnout, aby ty technické zázraky fungovaly," podotýká pisatelka bystře, když komentuje výdobytky pařížského letiště Charlese de Gaulla.

Takto zhutnělých formulací není v Čekárnách mnoho; jako celek kniha působí v kontextu autorčina díla coby dovětek a hovor vedený především z lásky k životu a z potřeby komunikace s druhými. Jde tu především o demonstraci autorčina, jak svoje nastavení sama nazývá, "patologického optimismu" – a coby inspirace k jeho možné nápodobě jsou Čekárny svazkem důvěryhodným a výtečným.

LENKA REINEROVÁ - Čekárny mého života
Přeložila Olga Walló, editor, grafická úprava a fotografie Joachim Dvořák. Vydal Labyrint, Praha 2007, 96 stran, doporučená cena 169 korun.
Hodnocení MF DNES: 50%

,