RECENZE: Do kin nastupují kutilové Pat a Mat, rodinná firma se zárukou

Pod názvem Pat a Mat ve filmu jdou do kin nové příhody kutilských nezmarů, kteří se zrodili před čtyřiceti lety. Byť už mají moderní myčku, uchovali si původní rukopis.

Počátky tandemu Pata a Mata spadají do roku 1976, kdy výtvarník a režisér Lubomír Beneš spolu s Vladimírem Jiránkem vytvořili pilotní film nazvaný Kuťáci. Od roku 1979 vznikal seriál ... a je to!, vyráběný v Krátkém filmu Praha pro bratislavské studio Československé televize; tehdy postavičky získaly svou konečnou podobu. Po krátké pauze se od roku 1985 pokračovalo v natáčení už přímo pro Krátký film; tenkrát kutilové dostali svá jména Pat a Mat.

Jejich polistopadové osudy vedly klikatě přes animační studia Aif, Ateliéry Bonton Zlín, Anima a konečně Patmat, s. r. o. – společnost, za níž stojí režisér a scenárista Marek Beneš, syn jednoho z původních autorů Lubomíra Beneše. Premiérové pokračování tak dostalo punc staré dobré rodinné firmy, která na své produkty poskytuje spolehlivou záruku neměnné původní kvality.

Sice modernizuje prostředí i rekvizity příběhů, nicméně na charakteru postav, které spojují nezměrnou řemeslnickou nešikovnost se stejně obřím nadšením pro výrobní proces i jeho sebevíce zpackaný výsledek, zásadně nesahá. Ostatně každou necitlivou proměnou by si nová generace tvůrců zavřela cesty do ciziny, kam nadnárodně sdělní a němí, tudíž dabing nevyžadující hrdinové už dávno vítězně prorazili: od Belgie přes Polsko, Francii či Nizozemsko až po Írán.

Lépe po malých dávkách

Ovšem Pat a Mat dosud dobývali svět čistě televizní, a to prostřednictvím zhruba devadesáti epizod animovaného seriálu, kdežto nyní zkoušejí velké plátno. A to je trochu problém, protože na rozdíl od zahraničních kolegů, jakými jsou třeba Simpsonovi, Ovečka Shaun či Wallace a Gromit, nevybudovali pro kinosály jednolitý celistvý příběh, nýbrž čistě lineární skládanku typicky televizních epizod. Rámuje ji sice objev zaprášených krabic se starými filmy, které si Pat a Mat postupně pouštějí na letité promítačce, nicméně ve výsledku je to stále jenom animované pásmo, což po několika epizodách nutně vyvolá pocit jisté monotónnosti.

Epizody samy i jejich jednotlivé gagy však okouzlují stejně jako kdysi. Přesně se drží výchozí myšlenky, že z miniaturní banality dokážou Pat a Mat vyrobit veleproblém, korunovaný zpravidla monstrem na úrovni nezvladatelného vynálezu doktora Frankensteina. Navíc ve vděčné akční animaci často využívají klasické filmové prvky, třeba živou „zadní projekci“ při pokusu, jak jízdu na rotopedu přiblížit cyklistickému zážitku z volné přírody. Kouzlo nesmyslu dovedou asi nejdál při domácké velkovýrobě papírových tácků pomocí myčky na nádobí, která dokonale semele kečup s hořčicí i s krásnou literaturou. Podobně si vyhrají s lisem na ovoce, ale tradičně dokazují, že vůbec nejbláznivější eskapády vznikají z těch zdánlivě nejjednodušších, od mechanických pomůcek oproštěných úkolů – například jak bez újmy na zdraví dopravit do bytu pořádně vzrostlý kaktus.

Pat a Mat ve filmu

65 %

Česko, 2016, 80 min

režie: Marek Beneš

Streamovací služby: Max (CZ zvuk), Netflix

Kinobox: 70 %

IMDb: 7.2

Zkrátka Pat a Mat ve filmu poskytují znovu nadgenerační zábavu, umocněnou pozitivitou bez hranic. Po všech protivenstvích by měl být jejich domek dávno v troskách a hrdinové sami na invalidním vozíku – jenže navzdory pohromám se vždy dostaví spokojená idyla se známým gestem „... a je to!“ Jen by se lépe konzumovala, vyzobávala a vychutnávala po malých dávkách, od dílu k dílu podle vlastní volby, než v kině na jeden zátah, kdy člověk všechny drobné perličky snad ani nepostřehne.