Více než tři sta jedinečných děl je do konce ledna příštího roku k vidění v pařížském centru exkluzivních výstav, v Grand Palais. Dovezený soubor, jehož těžiště tvoří ukázky bronzů, předmětů z nefritu i porcelánu, maleb a kaligrafií, představuje kontinuum čínské kultury zhruba od třetího tisíciletí před naším letopočtem až po porcelán z osmnáctého století, jehož výtvarné pojetí prozrazuje kontakt říše středu s evropskou aristokratickou, zejména dvorskou kulturou. Kolekce ze sbírek Národního palácového muzea v Tchaj-peji je vystavena uprostřed metropole v prestižním Grand Palais, jehož velikost uvedená pro jistotu a rozlišení od menší stavby ze sousedství už v názvu - umožňuje, aby se v něm zároveň konaly tři velké expozice. Intenzivní, výmluvné ticho čínského umění si tak lze o to lépe vychutnat v kontrastu s exkluzivně výpravným představitelem francouzského symbolismu Gustavem Moreauem či benátským malířem vrcholné renesance Lorenzem Lottem. Výstava se přidržuje chronologické linky začínající po neolitu vládou první známé dynastie Sia a na jejímž dynastickém konci leží panovníci rodu Čching. Architekt Jean-Michel Wilmotte pojal expozici jako prostor umožňující ničím nerušené soustředění. Střídmou, zároveň funkční a vizuálně příjemnou vestavbu v téměř sešeřelých sálech takřka nevnímáme - jen v největším prostoru vytvořili autoři dvě abstrahované pagody, ve kterých jsou vitríny s ukázkami unikátních porcelánů. Hra šera a citlivě nasvícených exponátů, stejně jako souhra rafinovaných symetrií, podle nichž jsou nainstalovány vitríny s několik metrů dlouhými horizontálními svitky s tušovými malbami a kaligrafiemi, vytváří zónu klidu a rozjímání. Citlivá instalace zpomaluje rytmus prohlížení a zdůrazňuje jedinečnost každého díla. K největším zážitkům výstavy patří vedle uměleckých předmětů z nefritu především ukázky bronzových rituálních nádob či nádob na ohřívané alkoholické nápoje. Doba vzniku těchto dokladů mimořádně vyspělé kultury bývá kladena někam do druhého tisíciletí před naším letopočtem. Nejpřístupnějším druhem čínského umění nicméně může být pro evropského návštěvníka malba. Možná proto, že "to, co spočívá jenom ve vnějším tvaru, to se rozplyne, to, co tíhne duchové podstatě věcí, to nepřestává působit na naši duši nějak ji měnit" - jak napsal první polovině pátého století Wang Wej ve svém pojednání malířství. Jestliže bronz a nefrit můžeme obdivovat s jistou distancí, ukázky čínského malířství i kaligrafie - včetně oblíbených variací na Lu Tchungovu slavnou báseň Óda na čaj - tvoří pařížské expozici ostrov důvěrnosti mezi kulturami vzdálenými tisíce kilometrů i let.
27. října 1998
