Málokdo si uvědomuje, že hospodářský úspěch Británie a z něj plynoucí blahobyt mají na svědomí až 80. léta. V předchozí dekádě zmítaly zemí spory mezi zaměstnanci a vedením, jež nezřídka přerostly v dlouhodobé stávky.
Problémy v Severním Irsku přinesly do Anglie dosud nepoznanou vlnu teroristických útoků. Konzervativci vedení Edwardem Heathem ani labouristé v čele s Haroldem Wilsonem a posléze Jamesem Callaghanem si se situací nevěděli rady, takže Británii začaly sužovat problémy, které se dnes již mohou zdát takřka neuvěřitelné: časté výpadky elektřiny, nespolehlivé služby, nesnášenlivost mezi sociálními vrstvami.
To však byly starosti dospělých. Hrdiny Coeova románu Bena Trottera, Philipa Chase a Douga Andertona, spolužáky z jedné dobré střední školy v průmyslovém Birminghamu, zajímají jiné věci: opačné pohlaví, alkohol a především hudba.
Do poloviny 70. let vládly Británii artrockové kapely, jejichž složité skladby často zabíraly celou jednu stranu desky. Založit takovou skupinu je Benovým i Philipovým společným snem, který se jim nakonec povede naplnit.
Nevyhnutelný nezdar je ovšem o to bolestnější. Hned na první zkoušce se těleso nazvané podle Tolkienovy postavy z Pána prstenů Gandalfova hůl rozpadne a na jejích troskách vznikne nové těleso Chřtán záhuby.
Název napovídá, že artrockové snění je nenávratně ztraceno: scénu ovládl punk, který tak nadchne Douga, jenž jednoho víkendu podnikne na zapřenou výlet do Londýna.
Román sleduje osudy tří přátel, jejich spolužáků i rodinných příslušníků po šest let. Od roku 1973, kdy poprvé naplno propukly bombové útoky IRA, jež tragicky zasáhnou do života Benovy sestry Lois (s ní Ben tvoří onen titulní pár „trotlů“), až do chvíle, kdy Ben, čerstvě přijatý na Oxfordskou univerzitu, sedí v birminghamské hospodě U Hroznu a až dojemně naivně sní o světlé budoucnosti po boku své milované.
A z titulní stránky bulvárního deníku The Sun se na něj dívá nová naděje konzervativců a budoucí vítězka voleb Margaret Thatcherová.
Potud by se mohlo zdát, že jde o tuctový příběh party středoškoláků, kteří postupem času tříbí své životní i politické postoje. Ovšem Coea zdobí v Páru trotlů dvě věci. Prvním kladem je experimentování s literární formou, jež autor vyzkoušel a k dokonalosti dovedl již v cenami ověnčeném románu Dům spánku.
Experimentální stránka je však v Páru trotlů přece jen trošku v pozadí – a může za to Coeův fantastický smysl pro humor. V podání jeho dospívajících hrdinů je i ten nejvážnější problém přebit záplavou vtipných obratů, slovních hříček a zábavných situací.
V tomto ohledu je Coe tím nejlepším pokračovatelem britské humoristické tradice, jak ji ztělesňovali například P. G. Wodehouse, Kingsley Amis či David Lodge.
Společně s autorovou nostalgií po dávno uplynulé době (Pár trotlů je alespoň částečně autobiografický), jež však nesklouzává do laciné sentimentality, tvoří celek úžasně čtivý příběh o dospívání.
Po přečtení poslední řádky je čtenáři líto, že jej hrdinové opouštějí. Z existence určitých postav i z vložených retrospektiv však čtenář vytuší, že životy Coeových postav mají literární pokračování. O osudech absolventů birminghamské střední, tentokrát v 90. letech, pojednává román Uzavřený kruh.
Jonathan Coe - Pár trotlů
Přeložil Jan Flemr. Odeon,Praha 2006, 368 stran,
doporučená cena 249 korun.|
Příběh: 90 %
Styl: 100 %
Celkový dojem: 90 %
