Pancho během on-line rozhovoru také objasnil, proč se první deska jmenuje Divokej kraj? "Je mi 34 let a zažil jsem minulý i současný režim a mám pocit, že žiji v divokém kraji."
Pancho by mohl vstoupit do volného prostoru po romantickém rytíři Petru Novákovi, jenž zemřel v srpnu 1997. Tenhle muzikant, skladatel a zpěvák, bývalý člen kapely Sluníčko a šéf rozpadlé bigbeatové sestavy Los Panchos, natočil první sólovou desku Divokej kraj.
Pancho píše muziku pomalu. Album připravoval čtyři roky, které mimo jiné vyplňoval i vystupováním se zbytečnou kapelou Raketa Bořka Slezáčka. Postupně nasbíral asi pětadvacet písní, z nichž s producentem Vítem Rotterem vybrali třináct skladeb. K natáčení alba se uchýlili na Moravu, kde měl Pancho k dispozici Rotterovu producentskou baskytaru, ale i kytaristu Radka Pastrňáka s bubeníkem Richardem Kroczekem, de facto dva šéfy kapely Buty. Z nahrávek je ovšem nepoznáte - jejich
PANCHO: DIVOKEJ KRAJ |
Maryanne |
Mraky |
Já se ztrácím |
Zas v tom lítám |
Za tebou |
Leť pryč |
Divokej kraj |
Půjdu za ní |
Poutník |
A rytířův vysněný svět? Ten leží někde mimo naše území, jemuž Pancho ve stejnojmenné písní říká Divokej kraj - kraj plný sobectví a necitelnosti, který by nejradši nechal za zády. "Řekni mi něco, něco hezkýho, řekni mi něco, něco veselýho, řekni mi třeba něco o sobě, a ne o strachu, o týhle době," prosí v písni Leť pryč a zároveň svůj protějšek vyzývá: "Leť pryč, leť přede mnou, ať se mi neztratíš."
Možná by Pancho byl rád cestovatelem jako jeho kamarád, který prodal počítačovou firmu a jenž často odlétá do Nepálu. Pancho o něm zpívá v písni Poutník. Sám však nakonec nikam nezmizí, ale pokouší se obrátit domácí armádu egoistů na svou víru, když vytýká: "Pocitovej nechceš bejt, sebe máš rád, jenom rád." Děsí ho mudrci, kteří mají na všechno odpověď a s nimiž odmítá svádět marný boj (Marný boy). Prostřednictvím textů Martina Rouse, Tonyho Ducháčka či Romana Chvíly míchá Pancho své romantické pocity s drsnějšími postřehy, které drží jeho písně při zemi.
I když Panchův hlas zní naléhavě, místy smutně a vždy je plný jakési čisté energie, nikdy se nezlomí k strojené vážnosti či bujnému ryku. Jeho písně jsou vznešené, vřelé, přirozeně spontánní a citlivé. Kdybych měl celoplošné rádio, hraji je skoro všechny. Možná je Pancho spíše Don Quiote, který naivně láme své písňové dřevce o větrné mlýny vůkolní hluchoty či slepoty. Každopádně je to rytíř, který se nevnucuje a jenž v naší populární hudbě chyběl.
Pancho: Divokej kraj. CD, 45 minut, vydala firma Sony Music/Bonton. |