|
KOndoMEDIE | |
| Režie a scénář | Francis Veber |
| Kamera | Luciano Tovoli |
| Hudba | Vladimir Cosma |
| Hrají | Daniel Auteuil (François Pignon), Gérard Depardieu (Félix Santini), Thierry Lhermitte (Guillaume) ad. |
| Žánr | komedie |
| Původní název | Le Placard |
| Délka | 90 minut |
| Premiéra | 14. června 2001 |
Pignon se zpočátku vzpírá, je přece docela normální, ale nakonec souhlasí pod podmínkou, že nebude muset nic měnit na svém chování. Podle psychologa se však změní pohled ostatních.
A opravdu, Pignonovo prozrazené tajemství pořádně rozčeří poklidnou firemní hladinu a zamotá hlavu jeho nafoukaným šéfům (Gérard Depardieu, Thierry Lhermitte). Z ušlápnutého smolaře se postupně stává populární osobnost úspěšná v profesionálním i soukromém životě.
Jak ťunťa ke štěstí přišel
Francouzský film Kondomedie vstoupil do tuzemských kin s chytrým distribučním dovětkem "aneb další Blbec k večeři". Čímž sděluje, že jde o další charakteristickou zábavu z dílny Francise Vebera, jehož filmovou řadu od Velkého blondýna s černou botou přes Otce a otce v tuzemských kinech naposledy připomněl přepis divadelní hry Blbec k večeři; zároveň už tak popisuje hrdinu nového.
Pan Pignon v podání Daniela Auteuile je opravdu takový "další blbec" - míněno ovšem s veberovsky úsměvným soucitem. Svým tichým šarmem si herec trochu ztížil úlohu, neboť jeho hrdina navenek působí vcelku úhledně, ale jinak je to ušlápnutý chudinka. Dávno je po rozvodu, avšak stále se upíná k exmanželce a synovi, které odpuzuje a nudí. Večer vysedává v prázdném bytě a v práci, coby letitý účetní podniku na výrobu prezervativů, sklízí útrpné pohledy a smích. Povadlý ťunťa, neprůbojný úředníček, který se nevejde na podnikovou fotografii a při propouštění má být první na řadě. Ani zabít se neumí.
Jeho zpackaný život se ovšem obrátí naruby, když mu soused poradí, jak výpověď odvrátit: ať se pan Pignon začne vydávat za homosexuála. Nových zákonů proti diskriminaci menšin se totiž zaměstnavatelé bojí jako čert kříže; stačí anonymně podsunout šéfům zručnou fotomontáž s Pignonem a jeho "přítelem" v něžném objetí, rozšířit vnitropodnikovou šuškandu a postoj okolí se rychle promění. Zprvu nejistý hrdina si užívá svou náhlou moc, oprašování, nadbíhání, úsměvy a omluvy. "To je paráda," volá syn, pro něhož je otec-gay mnohem zajímavější. Pouze bývalá žena se dál chová povýšeně, až se Pignonovi konečně navždy znechutí. Osvobozen od závislosti na ní i od poníženého strachu ve firmě, stává se, paradoxně pod maskou zženštilého milovníka růžových svetrů, konečně chlapem. Jenže je tu zádrhel: kolegyně, do níž se zamiluje, má být vyhozena namísto "chráněného" Pignona...
Už příběh naznačuje, že nejde o převratnou filmařskou podívanou pro velké plátno. Hraje se tu tradiční, vyloženě konverzační komedie, vcelku vkusná, lechtivá spíše v příslibech a hovorech než v situacích, zkrátka zábavná moralita o pokrytectví, ideální pro televizní vnímání. Jako taková ovšem mírně unavuje záplavou upovídaných figurek, z nichž se vyděluje pouze Gérard Depardieu ve spolehlivě vděčné, komediálně robustní, ale současně velice smutné postavě obhroublého podnikového burana. "Kámoši" na tohoto "bijce buzerantů", drsného ragbyového hráče, neotesance, jenž mlaská, chlemtá, burácí a vůbec se chová jako slon v porcelánu, ušijí boudu a nutí ho, aby si údajného gaye cituplně a vybraně "namlouval". Zmatek, jenž zavládne v mysli i v manželství přihlouplého, leč vcelku bodrého svalovce, posouvá Kondomedii od nezávazné hříčky k hořké melancholii.
 |
 |
 |
 |
 |
