Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pan Polštář je pouze pro otrlé diváky

  1:00aktualizováno  1:00
Pan Polštář je špatná hra, kterou v pražskou Činoherním klubu skvěle zahráli. Tak by mohla znít charakteristika české premiéry hry dramatika Martina McDonagha, kterou poprvé viděli diváci ve Velké Británii v roce 2003. Skutečnost je však složitější.
Pan Polštář

Pan Polštář - Fotografie z inscenace Pan Polštář | foto: Činoherní klub

Hra si na ostrovech odnesla prestižní Olivier Award a nominaci na Cenu Evening Standard za nejlepší novou hru sezony. Nyní se toto drama se stejným zájmem kritiky a diváckou přízní setkává na newyorské Broadwayi.

Že by angloamerická kritika podlehla autorovu jménu, které si ve světě i u nás vydobyl svými volnými trilogiemi (Osiřelý západ se s úspěchem několik sezon hraje právě v Činoherním klubu)?

Pan Polštář je z jiného dramatického soudku. Autor opustil rodné Irsko a vydal se do neznámé totalitní země. Tam dva policisté bezohledně vyslýchají úchylného spisovatele, který píše patologické horory o mrtvých, znetvořených či vraždících dětech a ty pak předčítá svému mentálně retardovanému bratrovi. Nebudu prozrazovat pointu, v kritikách angloamerických premiér se však dočteme: Je to, jako by pohádky bratří Grimmů rozsekal Quentin Tarantino sekáčkem na maso.

A právě v inscenačním přečtení předlohy je jádro problému pražské inscenace. Zatímco McDonagh svůj text koncipuje jako tarantinovské panoptikum, režisér Ondřej Sokol jej vnímá jako uvěřitelnou kriminální story jen s ozvláštňujícími odlehčeními v podobě absurdních řečí a vztahu obou vyšetřovatelů. Inscenaci chybí ona "krutá" nadsázka, která by z modelové psychologické hry, jak ji vlastně hrají v Činoherním klubu, udělala frašku, ve které se divák z hyperbolizované hrůzy divoce směje.

Ondřej Sokol a herci s ním předkládají divákovi propracované, naturalisticky zahrané studie patologicky se chovajících individuí. Tomu se však vzpírá vlastní text a z toho vzniká výše zmíněný dojem, že hra je "blbě" napsaná a dobře zahraná.

Pan Polštář je divoká groteska, ve které zvolený freudistický a detektivní model slouží k postmoderní hře využívající odkazy na kriminálky, horory, strašidelné pohádky, černou kroniku, totalitní policejní praktiky a podobně. Tomu všemu se autor vysmívá, ale současně poukazuje na násilí v dnešním světě i necitlivost člověka, kterým snad už nic neotřese.

Z toho pohledu jsou asi nejadekvátněji zahrané postavy policistů, zvláště hromotluk Ariel v podání Jaromíra Dulavy. Jeho výhrůžky násilím a závěrečné plačtivé zkolabování je přesně na hraně oné uvěřitelné neuvěřitelnosti, na které by se mělo odehrávat celé představení. Dokonalou studii mentálně retardovaného nabízí Marek Taclík v roli Michala. Jeho v podstatě absolutní, naturalistický realismus je svým způsobem dokonalým vyjádřením takovéto postavy.

Bohužel právě zde se inscenace nejvíce vzdaluje grotesce a blíží planému psychologizování. Nejtěžší úlohu má Ondřej Vetchý v roli spisovatele Katuriana. Podává přesvědčivý, subtilní výkon, s jasně čitelným psychologickým vývojem postavy. Tím se však naprosto míjí s žánrem grotesky. Tak jako se s ním míjí celá inscenace.

Takto inscenovaný McDonagh působí jako naivní, prostoduchá studie úchylných lidí. O to však ve hře jde až v druhém či třetím plánu. Ten první – grotesku, parodii – inscenace postrádá. Proto jí chybí břitkost, razance, spád, ostré střihy, uvolněnost.

"Lidé by měli z divadla odcházet se stejným pocitem, s jakým odcházejí z opravdu dobrého rockového koncertu…" citují v programu atora. Z Činoherního klubu odcházíte spíše jako z vědecké přednášky o důvodech chování vrahů dětí, která je doplněna o naturalistické ukázky. Jen pro otrlé, tak by nejspíš zněla její nejpřesnější charakteristika.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jiří Hána a Milan Kačmarčík v kusu Čapek
RECENZE: Divadelního Čapka drží sám Čapek. Školy by váhat neměly

Nejen o útrapách z posledních let života Karla Čapka vypráví autorská hra, kterou končilo minulou sezonu Divadlo Rokoko.  celý článek

Volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek v Národním divadle (7. září 2017)
Zaorálek agitačním projevem narušil přípravu opery, tvrdí Národní divadlo

Národní divadlo kritizuje volebního lídra ČSSD Lubomíra Zaorálka kvůli tomu, že minulý týden ve čtvrtek svou návštěvou údajně narušil zkoušku orchestru. V...  celý článek

Hlavní postavu velkopaštikáře Borise ve hře Dvě noci na Karlštejně hraje Václav...
Kterak si velkopaštikář Boris myslel, že je nástupcem Karla IV.

Dvě noci na Karlštejně zní název nové komedie, kterou od středy uvádí pražské Divadlo Kalich. Tvůrci Petr Kolečko a David Drábek v ní ironickou formou...  celý článek

Okurková limonáda v 7 minutách!
Okurková limonáda v 7 minutách!

Vyměňte kupované limonády za domácí.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.