Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pan Polštář je pouze pro otrlé diváky

  1:00aktualizováno  1:00
Pan Polštář je špatná hra, kterou v pražskou Činoherním klubu skvěle zahráli. Tak by mohla znít charakteristika české premiéry hry dramatika Martina McDonagha, kterou poprvé viděli diváci ve Velké Británii v roce 2003. Skutečnost je však složitější.
Pan Polštář

Pan Polštář - Fotografie z inscenace Pan Polštář | foto: Činoherní klub

Hra si na ostrovech odnesla prestižní Olivier Award a nominaci na Cenu Evening Standard za nejlepší novou hru sezony. Nyní se toto drama se stejným zájmem kritiky a diváckou přízní setkává na newyorské Broadwayi.

Že by angloamerická kritika podlehla autorovu jménu, které si ve světě i u nás vydobyl svými volnými trilogiemi (Osiřelý západ se s úspěchem několik sezon hraje právě v Činoherním klubu)?

Pan Polštář je z jiného dramatického soudku. Autor opustil rodné Irsko a vydal se do neznámé totalitní země. Tam dva policisté bezohledně vyslýchají úchylného spisovatele, který píše patologické horory o mrtvých, znetvořených či vraždících dětech a ty pak předčítá svému mentálně retardovanému bratrovi. Nebudu prozrazovat pointu, v kritikách angloamerických premiér se však dočteme: Je to, jako by pohádky bratří Grimmů rozsekal Quentin Tarantino sekáčkem na maso.

A právě v inscenačním přečtení předlohy je jádro problému pražské inscenace. Zatímco McDonagh svůj text koncipuje jako tarantinovské panoptikum, režisér Ondřej Sokol jej vnímá jako uvěřitelnou kriminální story jen s ozvláštňujícími odlehčeními v podobě absurdních řečí a vztahu obou vyšetřovatelů. Inscenaci chybí ona "krutá" nadsázka, která by z modelové psychologické hry, jak ji vlastně hrají v Činoherním klubu, udělala frašku, ve které se divák z hyperbolizované hrůzy divoce směje.

Ondřej Sokol a herci s ním předkládají divákovi propracované, naturalisticky zahrané studie patologicky se chovajících individuí. Tomu se však vzpírá vlastní text a z toho vzniká výše zmíněný dojem, že hra je "blbě" napsaná a dobře zahraná.

Pan Polštář je divoká groteska, ve které zvolený freudistický a detektivní model slouží k postmoderní hře využívající odkazy na kriminálky, horory, strašidelné pohádky, černou kroniku, totalitní policejní praktiky a podobně. Tomu všemu se autor vysmívá, ale současně poukazuje na násilí v dnešním světě i necitlivost člověka, kterým snad už nic neotřese.

Z toho pohledu jsou asi nejadekvátněji zahrané postavy policistů, zvláště hromotluk Ariel v podání Jaromíra Dulavy. Jeho výhrůžky násilím a závěrečné plačtivé zkolabování je přesně na hraně oné uvěřitelné neuvěřitelnosti, na které by se mělo odehrávat celé představení. Dokonalou studii mentálně retardovaného nabízí Marek Taclík v roli Michala. Jeho v podstatě absolutní, naturalistický realismus je svým způsobem dokonalým vyjádřením takovéto postavy.

Bohužel právě zde se inscenace nejvíce vzdaluje grotesce a blíží planému psychologizování. Nejtěžší úlohu má Ondřej Vetchý v roli spisovatele Katuriana. Podává přesvědčivý, subtilní výkon, s jasně čitelným psychologickým vývojem postavy. Tím se však naprosto míjí s žánrem grotesky. Tak jako se s ním míjí celá inscenace.

Takto inscenovaný McDonagh působí jako naivní, prostoduchá studie úchylných lidí. O to však ve hře jde až v druhém či třetím plánu. Ten první – grotesku, parodii – inscenace postrádá. Proto jí chybí břitkost, razance, spád, ostré střihy, uvolněnost.

"Lidé by měli z divadla odcházet se stejným pocitem, s jakým odcházejí z opravdu dobrého rockového koncertu…" citují v programu atora. Z Činoherního klubu odcházíte spíše jako z vědecké přednášky o důvodech chování vrahů dětí, která je doplněna o naturalistické ukázky. Jen pro otrlé, tak by nejspíš zněla její nejpřesnější charakteristika.

Autor:



Nejčtenější

Karel Gott hýřil vtipem a do zpěvu dával maximum. Ne vždy to stačilo

Karel Gott 12. června 2018 v pražské O2 areně

Slavný návrat Karla Gotta do pražské O2 areny po čtyřech letech a prodělané závažné nemoci se v zásadě vydařil. Důkazem...

Zemřela herečka Gabriela Vránová, dabovala i Catherine Deneuve

Gabriela Vránová

Po delší nemoci zemřela v sobotu ráno herečka Gabriela Vránová. Dlouholeté člence Divadla na Vinohradech bylo 78 let....



RECENZE: Sex, drogy, šaría. Jak se pokoutně zašívají panenské blány

Z filmu Teheránská tabu

Znají jen omezení, tresty, hrozby. „Povolení k vydání vaší desky se zamítá“ či „Zatknout, drželi jste se veřejně za...

Koncert Stounů bude bez hotovosti, před nimi zahraje i Pražský výběr

Mick Jagger, Rolling Stones (Hamburk, 9. září 2017)

Vstup do areálu Letiště Letňany, kde se Rolling Stones představí 4. července, bude možný jen s pomocí speciálních RFID...

RECENZE: Kdyby občas Ozzyho zvuk neodfoukl vítr, mohlo to být dokonalé

Ozzy Osbourne, Black Sabbath (O2 arena, Praha, 30. června 2016)

Středeční hudební nálož nazvaná Prague Rocks nabídla kapely Lords of Black, Hollywood Vampires, zpěváka Jonathana...

Další z rubriky

RECENZE: Utrpení mladého Werthera, jakož i diváka v Národním divadle

Scéna z Massenetovy opery Werther v pražském Národním divadle

Světoví režiséři se v Opeře Národního divadla nevyskytují zrovna v hojném počtu. A když se konečně jedno takové jméno...

Anna Fialová si na Shakespearovských slavnostech zahraje lstivou dívku

Anna Fialová

Dobrý konec všechno spraví, hlásají klasické tmavě červeně laděné plakáty, které lákají na letošní premiéru Letních...

Co by asi mafiáni řekli na papežský vyhazov? Odpoví Dobří chlapci

Záběr z představení Dobří chlapci

Ústy postav novinky Dobří chlapci láká pražské Divadlo Na zábradlí na svou páteční premiéru: „Doba je zlá, doba je zlá....

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz