RECENZE: Hraná verze Pana Magora nudí

- V úvodních titulcích americké rodinné, ve skutečnosti však pouze hodně dětinské komedie Pan Magor je ještě všechno v pořádku: titulní postavička, v originále Mr. Magoo, vyvádí v souladu se svou dlouholetou tradicí kreslených grotesek svižně animované ztřeštěnosti.

Sotva však titulky odezní, figurka potrhlého staříka se prolne v „živého“ herce Leslieho Nielsena, hrdinu někdejších ztřeštěných Bláznivých střel, vybaveného nadto hlasem Radoslava Brzobohatéhoa rázem je po legraci. Vše má totiž na svědomí páně Magorova silná krátkozrakost, kterou ovšem důstojný ješita se stříbrem prokvetlou kšticí odmítá přiznat.

Pan Magor

20 %

USA, 1997, 87 min.

režie: Stanley Tong

hrají: Leslie Nielsen, Kelly Lynch, Ernie Hudson, Stephen Tobolowsky

Kinobox: 39 %

IMDb: 4.0

Překotnou mozaiku situačních karambolů zaviněných hrdinovým handicapem ještě žánrově unesla animovaná hříčka, avšak v hrané verzi snímek klopýtá sledem velmi předvídatelných omylů a pádů, jenže v tempu povážlivě volnějším. Nadto si hraný příběh žádá alespoň jakous takous zápletku - a autoři se neobtěžovali vymyslet nic originálnějšího než honbu za exotickým drahokamem, během níž sentimentální kmet propadne svodům rafinované „zlé“ zlodějky a jeho synovec zase oblinám „hodné“ mladičké diplomatky.

Aby nevznikla mýlka: problém Pana Magora rozhodně netkví v nevkusu ani laciné obhroublosti. Je to „pouze“ jalová, unylá, ospalá nuda, která se snaží vytřískat kapitál smíchu z tak „provařených“ nápadů, jako jsou hrdinův polibek rybě místo milence či galerka potetovaných mafiánů v bazénu.

Nielsen pak zahodí i vděčnou kuchařskou etudu, kdy vaří kuře podle televizního receptáře, aniž postřehne, že přepnul na program pro kutily jak by se asi v takovém sólu blýskl Mr. Bean! A tak jedinou zábavu zaručuje pes, jenž s melancholicky vědoucím pohledem tahá pána z průšvihů.

Milionář se synovcem se snaží dopadnout zloděje diamantů.Hlavní hrdina - Leslie Nielsen v roli milionáře.