Scenáristicky mu vypomohl Filip Novák. Bažantův Pán času je komiks, který funguje především po výtvarné stránce. Autorova ruka je jistá jak v detailu, tak v celostránkové akci, ví si rady v černobílé i v barvě. Kresebný styl je robustní, dramatický, plný života. Lidská figura, fantastický mutant, široká krajina, to vše je vyvedeno s bravurou Saudka nebo Gruse.
Bažant vystudoval scénografii a je to na jeho práci vidět. A nejen v samotné knize, i v drobnostech jako jsou plakáty, stylizované reklamy nebo přidružené divadelní představení, které ji hravě rozvíjejí směrem k sympatickému multimediálnímu projektu.
Kultovní odkazy
A scénář? O čem vlastně Pán času vypráví? Z příběhu o jednom snovém výletu do říše zastaveného času uváznou v hlavě paradoxně především místa, kdy Filip Novák někoho připomíná nebo rovnou cituje.
Ať jde o mistry z komiksové branže, z filmu nebo z literatury. V dlouhé řadě motivů se odkazuje především na kultovní Incal Moebia a Jodorowského, stejně jako na tematicky příbuznou Krajinu půlnočních stínů Josepha Straczynskiho. Z filmařů si oblíbil Ridleyho Scotta nebo Davida Cronenberga.
Pán času je tak zčásti promarněnou šancí. Směs dobrodružství a akce v kulisách postapokalypsy, z níž může hrdinu vyvést jen zjištění, že klíčem k sobě je on sám, moc objevná není.
Zatímco výtvarná stránka nenudí ani chvíli, scénář za ní tak trochu odevzdaně a mechanicky povlává. Je to škoda, jako jeden z nejlepších kreslířů současného českého komiksu by si Jan Bažant a ostatně i jeho Pán času zasloužili lepšího textaře.
Recenze: komiks 70 %