Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Paměti Waldemara Matušky a jeho ženy rychle překonaly Brownovo Inferno

  9:31aktualizováno  9:31
Paměti slavného zpěváka a jeho ženy nazvané Vzpomínky Waldemar a Olga s podtitulem Zákulisí našeho života vyšly před dvěma týdny a už vedou knižní žebříčky. Vyprávění Matuškových se prodává lépe než "ďábelské" Inferno Dana Browna.

Waldemar Matuška | foto: ČTK

Publikace, kterou Olga Matušková vydala sama, kralovala žebříčku hned první týden, druhý ji předstihl jen Jo Nesbo s Levhartem. "Je to Waldou a jeho neustálou přítomností mezi námi," míní Matušková. Její manžel zemřel v roce 2009, rok předtím jí začal diktovat své paměti. Dva roky po jeho smrti nedokázala na zárodek knihy sáhnout. "Pak mi došlo, že nemůžu nechat uvězněno v počítači, co mi Walda s takovým odhodláním nadiktoval," tvrdí nyní.

Bylo jí patnáct let, když její bratr zvučil Matuškův koncert v Liberci a ona, nadšená milovnice zvířat, provedla zpěváka tamní zoo. Už tehdy se Matuška jejímu bratrovi přiznal, že se mu Olga líbí a že si na ni počká. Rituál se každý rok opakoval: kdykoli byl Waldemar v Liberci, vydal se s Olgou do zoo. První skutečné rande přišlo až roku 1967, kdy už se i ona živila muzikou. Matuška byl však zadaný a trvalo, než se utajovaný vztah naplnil. Právě v tomto ohledu může být kniha kontroverzní - Matuška ji chtěl napsat i jako reakci na dřívější bulvární zprávy o jejich předmanželském životě.

Jaké bylo vzpomínat na úplné začátky? "Bála jsem se, abych tím moc neobtěžovala. Zároveň mi připadalo, že se to nedá vynechat, jinak nikdo nemůže pochopit naše soužití. Je to poprvé, co jsem sáhla do soukromí trochu víc," přiznává Matušková. Psaní jí prý přinášelo bolest i úlevu. "Ale časem jako bych Waldu měla vedle sebe. To byly chvíle, kdy jsem psala třeba do šesti do rána.
Velkou oporou mi byl taky náš syn, bez něj by kniha nebyla rodinným dílem."

 Jeden výtisk má Matušková doma v Americe na stolku v obýváku. "Často se přistihnu, jak se ujišťuju pohledem, že jsme to dokázali. Bez Waldy už není nic tak jednoduché jako celých čtyřicet let po jeho boku."

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Velká část děje knihy V šedých tónech se odehrává v sovětském gulagu.
RECENZE: Když musí dítě sát krev. Zulejku otroctví nezlomí ani v pustině

Rok 1930. Třicetiletá Zulejka, již v patnácti provdali za mnohem staršího muže, čtyřikrát porodila, ani jedna z holčiček se nedožila měsíce. Když ji se...  celý článek

Z nového celobarevného vydání Domečku pro panenky
Český Sandman už má Domeček pro panenky celý v barvách

Zatímco první české vydání zdobil surreálný obraz domečku, to nynější na obalu doprovází doslova hororová panenka. Řeč je o druhé knize Sandmana nazvaná právě...  celý článek

Adela Banášová
Co je to valaška? Adela Banášová vypráví Zapomenuté slovenské pohádky

Všichni ji znají jako talentovanou moderátorku. Adela Banášová, nově Vinczeová, je však také spisovatelkou. V roce 2013 jí na Slovensku vyšla kniha Zapomenuté...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.