Chuck Palahniuk

Chuck Palahniuk | foto: Profimedia.cz

Palahniuk, Murakami a ti druzí. Prázdninová dávka Světové knihovny

  • 1
Světová knihovna nakladatelství Odeon je už léta synonymem kvalitní moderní literatury, obvykle vycházející v dobrých překladech a - což je na domácím trhu dnes už poměrně unikátní - se zajímavými doslovy. Aktuálně přichází edice s novými překlady čtyř žijících světových klasiků.

CHUCK PALAHNIUK: Pygmej
(přeložil Richard Podaný, doslov Darek Šmíd)
Protagonistou a vypravěčem dvanáctého románu autora kultovního Klubu rváčů je třináctiletý chlapec, který přijíždí do USA z blíže neurčené nedemokratické země v rámci výměnného studentského programu. Rodina, u níž je ubytován, je typicky středostavovská, bělošská a křesťanská. Během půlročního pobytu má za úkol vytvořit vlastní exponát pro studentskou vědeckou soutěž, vyhrát její místní kolo a dostat se až do celostátního finále ve Washingtonu. Až na to, že chlapec je odmala trénován v bojových uměních, v praktikách zabíjení, chemii – a nenávisti k Americe. Nebyl by to ovšem Palahniuk, aby se z toho nevyloupla černočerná komedie o terorismu a rasismu. Autor cituje Hitlera, Maa, Mussoliniho i jiné "extremistické šerify a dementní proroky", bere si na paškál americkou konzumní společnost a paroduje levicové i pravicové názory. Také se odvážil dál než kdy předtím na půdu jazykového a stylového experimentu: román je téměř celý napsán osekaným, redukovaným jazykem primitivního vypravěče.

HARUKI MURAKAMI: O čem mluvím, když mluvím o běhání
(přeložil Tomáš Jurkovič, doslov Veselin Vačkov)
Murakami běhá 25 let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha "memoárů" rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, dále hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův "diář" čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou. Jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů.

IAN McEWAN: Nevinný
(přeložil Ladislav Šenkyřík, doslov Petr Matoušek)
Píše se rok 1955 a do rozděleného Berlína přijíždí nesmělý anglický mladík, technický zaměstnanec Královské pošty, aby se svým skromným přispěním podílel na ambiciózní, přísně tajné operaci CIA a britské tajné služby SIS. Projekt, který byl ve skutečnosti vyzrazen britským špionem pracujícím pro Sovětský svaz v samém zárodku (George Blake byl v roce 1961 odsouzen britským soudem za vlastizradu ke 42 letům vězení), spočíval ve vyhloubení tunelu do sovětské okupační zóny, odposlouchávání telefonních hovorů a zachycování šifrovaných zpráv. Mladý Leonard Marnham však nežije jen svou prací. Berlín, který ho překvapí stále citelnou poválečnou chudobou i vzrůstajícím napětím rozděleného světa, které o šest let později vyvrcholí stavbou Berlínské zdi, pro něho zároveň znamená vstup do dospělosti i první milostnou zkušenost. Ve chvíli, kdy se velké dějiny nečekaně protnou se soukromým světem hrdinů v sérii typických mcewanovských tragikomických náhod, dochází i k nečekanému rozuzlení příběhu, pod jehož špionážním nátěrem pulzuje život skutečných lidí.

E. L. DOCTOROW: Homer a Langley
(přeložila Veronika Volhejnová, doslov Josef Jařab)
Dva bratři, dva podivíni: Homer a Langley. Slepý a ve stáří téměř hluchý Homer sepisuje příběh jejich společného života jako svého druhu závěť, jako pokus zachovat pro budoucnost zprávu o posledních potomcích dříve bohaté a vážené rodiny. Oba žijí po smrti rodičů v kdysi přepychovém sídle na Páté avenue, které se zvolna mění ve skladiště a životu nebezpečný labyrint. Před světem se spíše uzavírají a vyhýbají se mu, a přesto jejich chátrajícím domem postupně prochází téměř celé dvacáté století. Politika se do domu přímo valí v podobě stohů a stohů novin – letitou ctižádostí Langleyho je totiž sestavit "univerzální noviny", jediné vydání, které by platilo v libovolný den libovolného roku, najít takový soubor lidských činů a událostí, které by byly neměnné a trvalé. Dosud poslední román jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů je překvapivě napsán v ich-formě a svou atmosférou připomene legendární autorovo dílo Ragtime.