Rodinná sestava Qawal Najmuddin Saifuddin And Brothers patří v tomto žánru k těm nejautentičtějším. Jedná se o přímé pokračovatele nejslavnějšího zpěváka takzvané hudby qawwali Nusrata Fateha Aliho Khana.
Fúze stará 700 let
Koncem 13. století se v zemích Orientu rozvíjely vědy i umění. V indickém Dillí tehdy žil Amir Khusrau, dvorní hudebník a básník mnoha vladařů. Je mu připisován vynález bubínků tabla a zasloužil se také o vznik qawwali, což je spojení indické hudby a islámských náboženských extatických zpěvů. Repetitivní struktura této sedm století staré fúze dokáže i dnes přivést posluchače do transu.
Sufijové, kteří představují nejsvobodnější proud v Islámu, věří, že hudbou se člověk může dostat do vyššího stadia vědomí a poznat absolutní pravdu a dojít k osvícení, na což se ovšem ortodoxní islám vždy díval s krajní podezíravostí - a zpěváky qawwali považoval za kacíře. Na Západě tuto hudbu proslavil až Nusrat Fateh Ali Khan, který předčasně zemřel roku 1997. Jeho první vystoupení na festivalu Womad způsobilo naprostou senzaci.
Rodinná tradice
Sólového zpěváka, označovaného qawwal, doprovází party - tedy skupina, kterou tvoří jednak sbor, opakující klíčové fráze sólisty, a dále hráči na bubínky tabla a přenosné harmonium. Styl qawwali užívá stejné prostředky jako severoindická hudba a staví na improvizaci.
Nejstarší a dodnes fungující hudební školu qawwali založil Amir Khusrau, z ní také vyšel slavný zpěvák Ustad Bahauddin (1934-2006). Jeho dědeček Tanrus Khan, byl dvorním zpěvákem u posledního vládce moghulské dynastie v Dillí, jehož vládu ukončila britská kolonizace.
Bahauddin získal velký respekt u místního publika, ale ve světě zůstal na rozdíl od mezinárodně uznávaného Nusrata neznámý. Jeho repertoár obsahoval mnoho vzácných forem qawwali, v jiných regionech neexistujících. Po Bahauddinově smrti pokračují v rodinné tradici jeho synové, kteří jsou jádrem skupiny Qawal Najmuddin Saifuddin and Brothers.
Vedle v Evropě známějších skupin představují raritu. Jejich repertoár zůstal zatím nedotčen požadavky západního publika, neobjevuje se v remixech a představuje velmi autentickou formu qawwali. Vedoucím sestavy je Najmuddin, nejstarší ze synů.
Koncert pákistánského qawwali je pro Evropana vždy neobvyklým zážitkem. Opakující se fráze posluchače pomalu vtahují, napětí stoupá, a když koncert kulminuje, diváci dosáhnou naprosto mimořádného stupně soustředění, blížícího se mystickému prožitku.
