Roku 1992 pak vyšel obsažný a mnohem rozsáhlejší Oxfordský slovník opery. K němu se o dva roky později ještě vrátili autoři John Warrack a Ewan West, upravili ho, o něco zkrátili a vydali jako Stručný slovník opery. Právě tato verze se dočkala překladu a dodatků z českého operního prostředí obé provedl Jaroslav Holba; kniha tu však dostala název Oxfordský slovník opery.
Na rozdíl od objemné, informacemi i ilustracemi napěchované Kroniky opery, která čtenáře provádí historií žánru rok po roce, a hledání kompletnějších údajů o určitém umělci či dílu v ní tedy zabere trochu času, je Oxfordský slovník určen k rychlému vyhledání stručných informací o jménu, dílu či árii. Tuto úlohu kniha v zásadě spolehlivě plní.
Otázka, co a koho do encyklopedie zahrnout a co a koho pominout, vyvstane před autory vždy a jistě nebudeme vyčítat anglickým tvůrcům, že při sestavování částečně přihlížejí k domácímu prostředí tak jako to nevyčítáme německému autorovi Kroniky opery. Totéž právo využila a tutéž otázku řešila i česká redakce; ale přesto - kromě toho, že se nevyhnula některým korektorským přehlédnutím její výběr doplňujících českých hesel určité rozpaky vyvolá.
Vzhledem k tomu, že encyklopedie bude v prvním českém vydání sloužit víc než jen několik sezon, o reprezentativnosti, či spíše perspektivnosti určitých jmen (hlavně z okruhu Národního divadla) lze diskutovat. Čtenář totiž na druhou stranu marně hledá užitečné informace o umělcích, kteří jsou už léta oporou českého operního i koncertního života (Magdalena Hajóssyová, Peter Mikuláš), anebo o někdejší sólistce Metropolitní opery Ludmile Dvořákové či o jednom z nejvýznamnějších janáčkovských tenoristů současnosti Peteru Strakovi. Do prestižního operního slovníku se v české verzi kupodivu nedostal ani dirigent Jiří Kout.
Sloupec věnovaný Salcburku by si zase zasloužil aktualizovat podstatnými údaji o zásadním vývoji festivalu v posledních letech, kdy ho řídí Gerard Mortier (nikoli Claudio Abbado, jak může vyplynout z textu); ostatně Belgičan by si zasloužil vlastní heslo.
To vše je samozřejmě věc diskuse a názoru. Jedna perlička je však neoddiskutovatelná: pod heslem Dagmar Pecková se čtenář dozví, že pěvkyně kromě jiného "vytvořila nezapomenutelnou Carmen". Nuže, doufejme, že věštecké vidění následně potvrdí i skutečnost: Pecková bude svou vůbec první Carmen zpívat teprve letos v březnu v Praze...
Na rozdíl od objemné, informacemi i ilustracemi napěchované Kroniky opery, která čtenáře provádí historií žánru rok po roce, a hledání kompletnějších údajů o určitém umělci či dílu v ní tedy zabere trochu času, je Oxfordský slovník určen k rychlému vyhledání stručných informací o jménu, dílu či árii. Tuto úlohu kniha v zásadě spolehlivě plní.
Otázka, co a koho do encyklopedie zahrnout a co a koho pominout, vyvstane před autory vždy a jistě nebudeme vyčítat anglickým tvůrcům, že při sestavování částečně přihlížejí k domácímu prostředí tak jako to nevyčítáme německému autorovi Kroniky opery. Totéž právo využila a tutéž otázku řešila i česká redakce; ale přesto - kromě toho, že se nevyhnula některým korektorským přehlédnutím její výběr doplňujících českých hesel určité rozpaky vyvolá.
Vzhledem k tomu, že encyklopedie bude v prvním českém vydání sloužit víc než jen několik sezon, o reprezentativnosti, či spíše perspektivnosti určitých jmen (hlavně z okruhu Národního divadla) lze diskutovat. Čtenář totiž na druhou stranu marně hledá užitečné informace o umělcích, kteří jsou už léta oporou českého operního i koncertního života (Magdalena Hajóssyová, Peter Mikuláš), anebo o někdejší sólistce Metropolitní opery Ludmile Dvořákové či o jednom z nejvýznamnějších janáčkovských tenoristů současnosti Peteru Strakovi. Do prestižního operního slovníku se v české verzi kupodivu nedostal ani dirigent Jiří Kout.
Sloupec věnovaný Salcburku by si zase zasloužil aktualizovat podstatnými údaji o zásadním vývoji festivalu v posledních letech, kdy ho řídí Gerard Mortier (nikoli Claudio Abbado, jak může vyplynout z textu); ostatně Belgičan by si zasloužil vlastní heslo.
To vše je samozřejmě věc diskuse a názoru. Jedna perlička je však neoddiskutovatelná: pod heslem Dagmar Pecková se čtenář dozví, že pěvkyně kromě jiného "vytvořila nezapomenutelnou Carmen". Nuže, doufejme, že věštecké vidění následně potvrdí i skutečnost: Pecková bude svou vůbec první Carmen zpívat teprve letos v březnu v Praze...
|
John Warrack-Ewan West: Oxfordský slovník opery | |
| překlad a dodatky v českém vydání | Jaroslav Holba |
|
Iris ve spolupráci s Knižním klubem, Praha 1998, | |
