Výstavu pořádá Galerie Bayer & Bayer a městská část Praha 1. Retrospektivní přehlídka představí Zoubkovo dílo od roku 1958 až do současnosti. Více než stovka soch je rozestavena jednotlivě, do dvojic či ve skupinách podle tematických cyklů.
Zoubek sám říká, že sochy dělá proto, aby vypovídaly. Záleží mu na sdělnosti a kontaktu s divákem. "Rád dělám sochy živé, které patří na déšť, mráz a vítr," podotkl.
Své plastiky vytváří od roku 1952. Do povědomí širší veřejnosti vešel v roce 1969, kdy odlil posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil reliéf na jeho náhrobek a také na náhrobek jeho následovníka Jana Zajíce.
V době normalizace, kdy se nemohl živit vlastní tvorbou, pracoval spolu s výtvarníky Zdeňkem Palcrem, Stanislavem Podhrázským a Václavem Boštíkem jako restaurátor na zámku v Litomyšli na Svitavsku.
Ve svém díle vychází zejména z mýtů starozákonních, řeckých a v poslední době i slovanských. Jeho nezaměnitelné figury, charakteristické štíhlou vertikálou, modelací
povrchu a výraznými gesty a postoji, jsou dnes notoricky známé, a zdobí četné veřejné budovy.
Oblíbeným sochařským materiálem Zoubka je hlavně osinkocement. Polychromování a kontrastní zlacení podtrhuje výraz betonových soch.
V poslední době autor přešel od monumentálních děl k drobnějším plastikám, tvoří i z papíru. Oheň na dvoře jeho pražského ateliéru, kam za ním jezdí často návštěvy z tuzemska i zahraničí, dává tušit, že stále pracuje také s kovem.
Zoubkovo sochařské dílo má velké rozpětí, od komorních plastik, volných i reliéfních, přes práci restaurátorskou až k monumentálním realizacím pro architekturu.
Jednou z takových prací je i pražský Pomník obětem komunismu na úpatí Petřína na Újezdě, který byl odhalen v roce 2002. Zoubek na něm spolupracoval s architekty Zdeňkem Hölzelem a Janem Kerelem.
