Shakespearův Othello je jednou z nejhranějších inscenací světa, láká nejenom tradičně činoherce, ale i operní mistry či tanečníky. Othella už v roce 1959 inscenoval v Národním divadle Jiří Němeček na hudbu Jana Hanuše. Vámos využívá pro Othella hudby z různých Janáčkových skladeb.
"Symfonická suita Taras Bulba mi dala ten rozhodující impulz. Tato suita není svým častým střídáním krátkých a rychlých nálad zrovna běžná pro předlohu k baletu. Avšak právě to potřebuji pro Othellovu citovou rozkolísanost mezi žárlivostí a výbušnými projevy lásky," tvrdí Vámos.
Rapsodii pro orchestr Taras Bulba napsal Janáček v první verzi už v roce 1915 a inspiroval se Gogolovou povídkou o vůdci záporožských kozáků. "Janáčkova hudba je expresivní, plná pohybu, s celou paletou nálad, a přesto jasná. Myslím, že rozumím, co svou hudbou chtěl vyjádřit," vysvětluje Vámos neobvyklou kombinaci Shakespeara a ruskou literaturou inspirovaného Janáčka.
A jak je náročné převést na baletní scénu klasické drama složené z dialogů? "U dějových baletů vycházím samozřejmě z dramaturgického základu příběhu, z děje samého, který je pro inscenaci podstatný. Stejně důležité pro choreografickou interpretaci jsou však emocionální situace, city jednajících postav. Neboť právě tam, kde řeč dál nemůže, nastupuje tanec jako ideální vyjadřovací prostředek," uzavírá choreograf a režisér.
