Hans Magnus Enzensberger na autorském čtení na Festivalu spisovatelů Praha 2010; 8. června

Hans Magnus Enzensberger na autorském čtení na Festivalu spisovatelů Praha 2010; 8. června | foto: Festival spisovatelů Praha 2010

Oslava dvacetin se literátům příliš nevydařila. A to četli jak o život

  • 3
Měla to být krásná jubilejní přehlídka. Festival spisovatelů Praha, který ve čtvrtek skončil, slavil své dvacáté výročí. Jenže nakonec dopadl jinak, než si organizátoři představovali – a nebyla to jejich vina.

Na poslední chvíli se pro nemoc omluvila hlavní hvězda, nositelka Nobelovy ceny za literaturu Herta Müllerová. Festival měla zahajovat a o den později podepisovat první český překlad své knihy Cestovní pas.

S její neúčastí přehlídka přišla o minuty slávy, povinný lesk na úvod. Ztratila také část publika – úvodní večer byl sice dlouho dopředu vyprodaný, ale třetina sedadel v Laterně magice nakonec zela prázdnotou.

Herta MüllerováPeter Matthiessen

A jelikož nepřijel ani další ohlášený nobelista Derek Walcott, v programu se začalo hekticky šachovat. Jako "tahouni" se ukázali Němec Hans Magnus Enzensberger a Američan John Wray, kteří absolvovali dva večery a ještě se objevili v odpoledních diskusích.

Oba měli nepopiratelné kouzlo: v úterý Enzensberger vplul na pódium jako lev salonů a do čtení ze sbírky Historie mraků pohotově zapojil i bouřku, jež právě řádila nad Prahou. Občas to příjemně zajiskřilo: Skot Iain Banks se pořádně opřel do prezidenta Václava Klause za "ekologickou ignoranci" a Američan Peter Matthiessen zase do FBI.

Táhly i "obyčejné" otázky

Téma diskusí byla rebelie a kacířství, ale nakonec se ukázalo, že často lépe než široce formulované, rádoby intelektuální otázky vyznívají ty docela obyčejné, konkrétní.

Iain BanksAssia Džebarová

Jako když John Wray vyprávěl o své excentrické rodině s moravskými kořeny a Alžířanka Assia Džebarová o mamince, která se i v čádoru lišila od dalších muslimských žen – pohybovala se totiž svobodně, uvolněně. A uvolněně se spisovatelé chovali i mimo pódium, ba občas návštěvníky sami oslovili: "Jak se vám líbilo mé dnešní čtení? Ale upřímně!"

V takových chvílích zamrzelo, že Češi nejsou zvyklí chodit na literární čtení a diskuse tak zaujatě jako třeba Němci. A teď nemyslím nobelisty, kteří za hranicemi lehce vyprodávají velké sály, ale i prostý zájem, zvědavost na nové talenty z různých koutů světa. Kdy jindy se vám přihodí, že během pěti dní intenzivně procestujete čtyři kontinenty?