Pokles je opravdu velký - ve Spojených státech ještě nikdy Oscary nespadly pod 32 milionů diváků. Přitom letos šlo u jubilejní, 90. ročník, který sliboval mimořádnou událost včetně hereckých legend. Takže se horečnatě hledá vysvětlení, potažmo viník debaklu.
Jedna verze se opírá o fakt, že vítězové byli více méně odhadnutelní kvůli jiným výročním cenám, které postupně posbírali před oscarovým finále. A předvídatelnost je zabijákem zvědavosti, neřkuli napětí, tvrdí zastánci této teorie. Jenže kdyby se vysílaly dřív, ztratily by Oscary tradici vrcholu sezony.
Jiní vidí příčinu v únavné délce ceremoniálu, která se znovu přiblížila hranici čtyř hodin; tak dlouho se u obrazovky těžko udrží pozornost. Za odpuzovače diváků se považují také četné vkládané sestřihy, nepříliš populární filmy soupeřící o hlavní titul i politické a sociální narážky v projevech. Jenže většinu takových prvků obsahovaly Oscary i tehdy, kdy sledovanost byla vyšší.
Třeba v roce 2005, kdy ceremoniál uváděl Chris Rock a zvítězil snímek Million Dollar Baby, se na slavnost dívalo 42 milionu lidí. Roku 2014 zase Ellen DeGeneresová dovedla k výhře film 12 let v řetězech a diváků bylo dokonce 43 milionů, což je prozatím rekord nového století.
Rozhodně tu nejmenší vinu za dva slabé ročníky nese jejich moderátor Jimmy Kimmel. Jeho styl humoru není sice vyloženě lidový - chválabohu, ale zato se vyznačuje pohotovostí, šarmem i důvtipem. Jestliže tedy filmaři hledají obětního beránka, měli by začít sami u sebe.
Stačí se podívat, jaké snímky vyhrávaly v divácky úspěšných ceremoniálech. Rok 2004: Pán prstenů - Návrat krále, poslední díl trilogie milované fanoušky, kteří se konečně dočkali. Rok 2001: Gladiátor čili zase obří podívaná. A rok 2010, kdy byl ještě větší Avatar poražen dílem Smrt čeká všude, tedy režisér James Cameron svou exmanželkou Kathryn Bigelowovou; to byl duel snů.
Jenže v poslední době se do finále dostávají hlavně filmy nezávislé, takže malí neznámí Davidové bojují mezi sebou, nikoli s Goliáši. A to není typ většinové zábavy. Oscary si musí vybrat: buď jim záleží na kvalitních filmech, nebo na televizním „koláči“ s přílivem reklam. Devadesát let k přemýšlení snad stačilo.
