Název alba Venku ječí kocouři je trochu neobvyklý. Jak jste na něj přišel?
Navštívil jsem ženu v nemocnici, bylo to večer a opravdu zvenku, ze zahrady se ozývaly až nepříjemné hlasy řvoucích koček. Žena řekla právě tuhle větu a mně se zalíbila. Připadalo mi to jako dobrý název pro desku.
Minulá deska Raoul And The Kings Of Spain vyšla sice pod názvem Tears For Fears, ale hrál jste na ní sám, bez svého dlouholetého partnera Curta Smithe. Nové album už vydáváte pouze pod svým jménem. Znamená to, že jste se definitivně rozloučil se svou minulostí?
Ano, Tears For Fears jsou pro mne historií. Je to dvacet let, co jsme v Bathu začínali, a populární hudba se od té doby hodně změnila. Tears For Fears jsou spojeni s jednou její periodou, ale já už jsem hudebně někde jinde.
Tvrdí se o vás, že jste se dal na taneční hudbu. Myslíte, že umělec může ve čtyřiceti ještě vytvářet drum & bass, trip-hop nebo jinou hudbu, která je spojena s mladým, možná o dvě hudební generace mladším publikem?
Proč ne. Koneckonců, Fatboy Slim taky není nejmladší.
Hudební kariéra po čtyřicítce, v době, kdy se průměrný věk pop-hvězd stále snižuje, je velmi náročná. Když teď navíc vydáváte sólovou desku, vypadá to, jako když tím chcete dát najevo, že znovu začínáte.
Ano, moc by se mi líbilo být začínajícím umělcem a užívat si znovu svobody, sám se rozhodnout, kterým směrem se vydat. Když vytvoříte takovou instituci jako Tears For Fears, dostanete se po několika letech do situace, kdy od vás všichni chtějí, abyste neustále tvořil v jejich duchu. Jste v ulitě, která se nedá rozbít jinak než rozpadem souboru. Myslím, že to představuje největší krizový moment v životě každého pop-umělce.
Ne každému se však takovou změnu povede přežít!
Ono to má totiž ještě další aspekt. Nejenže chcete dělat něco jiného, ale navíc zjistíte, že v tom, co v té ulitě děláte, už nemůžete výš. Každým dalším úspěšným albem si zvyšujete laťku. A v určitém momentě už víte, že ji příště nemůžete přeskočit.
To byla příčina, proč poslední album Tears For Fears bylo poměrně neúspěšné?
Nevím. Já osobně jsem z něj byl šťastný. Ale nemělo rozhlasový hit.
Podle vás nemůže být deska úspěšná, když se z ní nehrají písně v rádiu?
V té oblasti, kterou pokrývali Tears for Fears, určitě nemůže. Ale v tom, co jsem nyní začal dělat já sám, jistá šance je. Taneční hudba se už totiž nešíří jen běžnými kanály.