Obálka alba Free Jazz
Už před mnoha lety zemřeli Charlie Parker, John Coltrane i Miles Davis. Do stejné společnosti bez nadsázky patří jednou provždy právě i Ornette Coleman, byť co do popularity mimo vyhraněnou posluchačskou obec bude asi vždycky stát poněkud v pozadí. To proto, že zosobňoval vyšší fázi jazzové avantgardy, která vlastně nikdy nevplula do „obecně poslouchaného“ mainstreamu.
Coleman proslul především jako saxofonista, hrál ale i na housle, trubku, a byl pochopitelně i skladatelem. Kdyby za dlouhou dobu své aktivity neudělal nic jiného než že inicioval a nahrál v roce 1960 album Free Jazz: A Collective Improvisation, na kterém se podílela řada dalších velevýznamných muzikantů, např. trumpetista Don Cherry, basklarinetista Eric Dolphy nebo kontrabasista Charlie Haden, měl by místo v jazzovém panteonu zajištěno.
Album s malbou Jacksona Pollocka (jenž byl, s nadsázkou řečeno, jakýmsi „Ornettem Colemanem výtvarného umění“) patří mezi nejvýznamnější tituly jazzu. Na každé straně vinylového LP je jedna jediná „skladba“, respektive, jak název napovídá, svobodná improvizace osmi hudebníků. Něco takového si před Colemanem ještě nikdo netroufl a album tak stálo u kořenů stylu, který po něm dostal název free jazz, a který se přes různé variace hraje ve světě dodnes.
Ornette Coleman v 60. letech
Ornette Coleman ovšem neustával ve svém hledačství, v dalších dekádách své kariéry tvořil na bázi nejen free jazzu, ale například i elektrifikovaného funky, takzvané harmolodické koncepce, spolupracoval s rockery Jerrym Garcíou či Lou Reedem, ale zároveň se vracel i k úplným kořenům jazzové hudby, k blues. Vždy ovšem se silným otiskem vlastního přístupu.
Přestože hudba, kterou se proslavil, je vlastně dodnes avantgardní a pro posluchače středního proudu nejspíš nepřijatelná, byl Ornette Coleman nejen ctěnou osobností na hudební scéně, ale i v celospolečenském kontextu. Byl držitelem Grammy za celoživotní zásluhy i Pulitzerovy ceny.
