Jak jste si text vybral?
Několikátou sezonu pořádá divadlo Československé jaro, projekt nových her českých autorů. Byl jsem velice nespokojený s úrovní většiny her a pořád jsem se ptal, proč je dáváme. Odpovídali mi, že je to princip, jak objevit dobrého českého autora, že to jinak nejde. Jenže když jde člověk do lesa na houby a nerostou, tak přece taky nepřinese domů prašivky. Připomněl jsem Jiřímu Pokornému, že je autorem několika oceňovaných her a proč nenapíše něco sám. Jiří se toho chytl, že má něco doma. Hra se mi zamlouvala hned na první přečtení.
Milada má podtitul nedokončená opera. Skutečně se bude zpívat?
Místy se zpívá, v rámci možností činoherců operně, místy se rytmicky mluví. Kdybych měl Miladu shrnout do sloganu, použil bych známou píseň: komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci.
Milada je moderní pohádka, nicméně místo happy endu se dostaví prázdno...
Mark Twain má na úvod jedné ze svých knih heslo: kdokoliv by v této knize hledal nějaké poselství, bude zastřelen. Nejvíc se mi na textu líbí soucit a zároveň sarkasmus. Hrdinové jsou dojemní, ale autor je nešetří. Nedávno jsem v BBC poslouchal reportáž o inscenaci Hugových Bídníků v New Yorku, která se odehrávala ve vězení, kam je situován částečně i děj Bídníků. Komentátor řekl nádhernou větu: vězni pozorují vězně, jak hrají vězně. A to je Milada, jen vězně vyměňte za nešťastné lidi.
Na Zábradlí jste již od začátku devadesátých let. Čím si vás tato scéna tak připoutala?
Popravdě se o mě nikdo nepřetahuje a pak – takové podmínky bych jinde neměl. Můžu režírovat, překládat a občas něco dokonce nehrát.
Také píšete hry, například Tragédie mstitele podle Cyrila Tourneura se setkala s velkým ohlasem. Nechystáte něco nového?
Nedovedu vymyslet téma, musím ho "ukrást". Pak ho ale předělám, že není k poznání. Mstitel měl zajímavý osud, po letech na Zábradlí přešel do Kalichu. Tam dlouho nemohli pochopit, proč není tak natřískaný jako na Zábradlí. Promotéři jim vysvětlili, že lidi odpuzuje slovo tragédie. Což je absurdní, protože Mstitel je komedie. Ale na psaní teď nemám čas, chystám překlad hry Davida Greiga Pyreneje, který budu v příští sezoně tady režírovat.
O téhle hře mluvil Jan Tříska, že by ji rád dostal do Česka.
Tak to ho předběhneme, v září začínáme zkoušet.
