Orlando Bloom

Orlando Bloom - Sedmadvacetiletý britský herec Orlando Bloom. | foto: IMDb

Orlando jde z filmu do filmu

  • 2
Má za sebou neuvěřitelně úspěšný rok. Zazářil ve filmu Piráti z Karibiku a jako Legolas i v posledním díle trilogie Pán prstenů. Díky těmto rolím se může pyšnit titulem Herec roku, který mu připadl na základě výsledků jedné společné ankety amerických kritiků a filmových diváků.

„Pořád se musím štípat do ruky, jestli se mi to jenom nezdá,“ říká Orlando Bloom na adresu svého raketového vzestupu. A má pravdu. Herců, kterým k získání statutu „hvězdy“ postačil pouze jediný film, totiž moc není.

Orlandu Bloomovi se to podařilo, a jak se zdá, sympatický blonďatý elf s nekonečnou zásobou šípů nebude jeho jedinou postavou, jíž se nám patřičně vryje do povědomí.

Hraje kvůli holkám

Sám Orlando o sobě s nadsázkou říká, že své povolání vykonává z jediného důvodu - kvůli děvčatům. Údajně mu vůbec nezáleží na tom, kolik za snímek vyinkasuje, jiné je to však s líbáním. „Když mám ve filmu někoho líbat, nemusí mi za to vůbec platit,“ dodává s úsměvem sedmadvacetiletá hvězda Pirátů z Karibiku.

Zatímco většina ostatních herců prohlašuje, že je při výběru povolání nejvíce ovlivnilo divadlo či velkolepá filmová díla, Bloom se netají tím, že se stal hercem především díky seriálům Knight Rider a A-Team, které slavily na televizních obrazovkách úspěchy v 80. letech. "Když jsem zjistil, že hrdinové v těchto seriálech nejsou skuteční, usoudil jsem, že chci být také hercem, abych byl jako oni," vzpomíná Bloom. 

Z Canterbury do Londýna

Orlando Bloom se narodil 13. ledna 1977 v anglickém městě Canterbury. Vyrůstal společně se sestrou Samanthou a matkou, díky níž našel uplatnění v oboru, po němž od útlého dětství toužil.

Začínal na nejrůznějších hereckých festivalech, v šestnácti letech učinil střízlivé rozhodnutí a přestěhoval se do Londýna - do místa, které bylo z hlediska naplnění snu mnohem perspektivnější. Tam se na dvě sezóny připojil ke skupině National Youth Theatre, která se mu později odvděčila rolí agenta ve hře  A Walk in the Vienna Woods a „štěkem“ v životopisném filmovém dramatu Oscar Wilde (1997).

Nabídka v pravý čas

Další krůčky vstříc stoupající kariéře učinil získáním stipendia na herecké škole British American Drama Academy. Nabídka podílet se na natáčení Pána prstenů zastihla Blooma ještě coby studujícího.

Přerušení ročníku však - naštěstí pro Orlanda - nebylo nezbytné, neboť oné lákavé příležitosti se mu dostalo pouhé dva dny před dokončením studií. To se psal rok 1999 a jméno Orlando Bloom ve světě filmu ještě nikdo neznal.

Osmnáct měsíců s Pánem prstenů

Adaptaci Pána prstenů herec zasvětil osmnáct měsíců svého života. Aby jeho postava nesmrtelného elfa s nadlidskými schopnostmi působila co nejvěrohodnějším dojmem, musel se naučit řadu věcí, k nimž předtím skoro nepřičichl.

Jízda na koni, šerm a střelba z luku – to vše musel Bloom zvládat levou zadní. O náročnosti tréninku i natáčení ostatně vypovídají četná zranění, která na Novém Zélandu utržil, pohmožděninami začínaje a zlomeninami konče.

Chronický úrazář

V případě Blooma se však nejedná o nic překvapivého. Milovník adrenalinových eskapád zažil už leccos: měl zlomené obě nohy, ruku, nos, zápěstí, několik prstů a žeber, třikrát naštípnutou lebku a vážně pochroumanou páteř. Během studií v Londýně totiž spadl z terasy ve druhém patře. Nejdřív to vypadalo, že už se nikdy nepostaví na nohy, ale dvanáct dní po operaci opouštěl Orlando nemocnici po svých.  

Brána ke kariéře otevřená

Je bez pochyb, že Pán prstenů otevřel Bloomovi bránu ke skvělé kariéře. Válečný film Ridleyho Scotta Černý jestřáb sestřelen byl pro něj s ohledem na rozsah role pouhým „vedlejšákem“, v Pirátech z Karibiku, kteří právě proplouvají také českými kiny, si už střihl post hlavní.

Jakým směrem se bude Bloomova kariéra odvíjet v dalších letech, není těžké odhadnout. České kinosály právě drtí Návrat krále, brzy přijdou dva nepřehlédnutelné historické velkofilmy: přepis Homérovy Iliady s názvem Troy (s Bradem Pittem v hlavní roli) a snímek popisující život dvou „Jánošíků“ plenících Austrálii na konci 19. století.