Ta byla v Praze ke slyšení v mnoha různých podáních a provedení Bamberských symfoniků se bohužel zařadí spíše k těm průměrným, jež nezanechají zvláštní dojem. Toto těleso rozhodně nedosahuje kvalit špičkových orchestrů, jaké jsme letos mohli na Pražském jaru slyšet (včetně České filharmonie).
Předvádí břesknější, těžkopádnější zvuk, v některých nástrojových skupinách (zvláště v dechové sekci) má technické rezervy, nedokáže docílit jasnější rytmické artikulace. Výsledek pak vyzněl dosti ploše a bezbarvě. Dirigent Ingo Metzmacher také nepřišel v podstatě s žádnou detailnější koncepcí - anebo ji nedokázal prosadit. Hrály se noty, ale scházelo napětí. Pražský filharmonický sbor odvedl standardní výkon, i když bylo znát, že ve vysokých ženských hlasech jsou jisté meze. Ani kvartet sólistů ve složení Elisabeth Whitehousová, Magdalena Kožená, Herbert Lippert a Sergej Kopčák nepůsobil bezezbytku vyrovnaným dojmem. Navíc stál za orchestrem mezi sborem - což lze samozřejmě chápat jako výraz sounáležitosti sólových hlasů a symfonického celku, ale už tak nepříliš plastickému zvukovému obrazu to nijak neprospělo.
B. Martinů: Památník Lidicím |
Bamberští symfonikové |
dirigent Ingo Metzmacher |
Smetanova síň Obecního domu, Praha 3. června |