"Žádné tematické zadání jsem nedostal. Je to vtipná hříčka. Vymyslel jsem si totiž, že ji postavím na obyčejné stupnici C dur," prozrazuje třiatřicetiletý autor, který po studiích na AMU sbíral zkušenosti v Paříži, Haagu a New Yorku. "Loni orchestr nahrál moji skladbu In me la morte. Pak přišla objednávka na nové dílo, které by zaznělo v Londýně a poté na Pražském jaru," dodává.
Kadeřábkova díla se ve světě začínají prosazovat, zvláště ve Státech. Všiml si jich i deník New York Times. "Amerika je pro mne zemí obrovské rozmanitosti a extrémů. Začalo to Fulbrightovým stipendiem a New York se nakonec stal mým druhým domovem," říká autor.
Pozice žijícího skladatele je dnes podle něj spíš neukotvená. "Většinou se ani nepředpokládá, že se člověk skládáním opravdu živí. Chcete-li se prosadit, roli hraje úplně všechno - kvalita tvorby, schopnost prezentace i osobní vazby," zdůrazňuje.
Kadeřábkův záběr je široký. Doma komponuje i pro dětské pořady Divadla Minor. "Čím různorodější úkoly dostávám, tím víc mne práce baví. Dětský svět je nabíjející a neohraničený, ale i neúprosný a tvrdý. Sám se od dětství věnuji divadlu i filmu, takže jsou to pro mne známé světy," poznamenává.
K soudobé hudbě se publikum i dramaturgové často stavějí rezervovaně. Podle Kadeřábka je přesto nejpoctivější uplatňovat vlastní měřítka. "Jako bych měl být sám jediným posluchačem. Co se týče dramaturgů, myslím, že často podceňují otevřenost publika, a naopak přeceňují jasnost jeho představy, co chce vlastně slyšet. Jde jen o to, vymyslet vhodnou formu, jak soudobou hudbu prezentovat."
