RECENZE: Rozšafný Slovák žije na faře, co postavili trestanci a narkomani

Pět let sledovala režisérka Jana Ševčíková s kamerou samorostlého muže jménem Marián Kuffa, faráře v podtatranské vsi Žakovce, jenž spojuje rozšafné ztělesnění nekonečné dobročinnosti se zábavnou dávkou exhibice.

Z filmu Opři žebřík o nebe | foto: Aerofilms

Když představuje své království, pyšní se: „Tohle postavili trestanci a narkomani, bez obušků; to je zázrak!“ Na faře proměněné v útočiště žije střídavě na dvě stě lidí, kteří také shrnují své osudy – ten strávil patnáct let ve vězení, onen byl sedmkrát na odvykací léčbě. „Průseráři, ale sympaťáci,“ zazní tady. Což je jeden, nikoli však jediný z okamžiků, kdy se sociální ladění portrétního dokumentu začne blížit kýči.

Opři žebřík o nebe

55 %

Česko, 2014, 100 min

režie: Jana Ševčíková

Kinobox: 67 %

IMDb: 7.0

Naštěstí Kuffa je opravdu osobitý vypravěč, ať už vykládá o vlastním dětství – Kdykoli otec pil, matka nás děti vyzvala, že se za něj pomodlíme – nebo brojí proti homosexualitě – V přírodě taky nevidíte, že spolu žijí dva psi nebo dvě feny. Nejsilnější je však v praktických situacích, kde prokazuje nezměrnou trpělivost boje s leností schovávanou za chudobu: než by dotyčný vstal a podepřel čímkoli padající střechu, vymlouvá se, že nemá peníze.

Ano, Kuffa je hodný úcty, ovšem filmařsky jde o běžnou sázku na nositele svérázu. A lyrické berličky od tónů fujary přes horská panoramata po farářovu jízdu na koni bílým sněhem se zbytečně odklánějí od podstaty k banalitě.