„Operety dnes nikdo nepíše, ale stále je co interpretovat,“ tvrdí Kaspar Zehnder.

„Operety dnes nikdo nepíše, ale stále je co interpretovat,“ tvrdí Kaspar Zehnder. | foto: © Ivan Malý

Operetu nejde hrát v koncentráku, tvrdí dirigent Zehnder

  • 0
Švýcarský dirigent Kaspar Zehnder je u nás známý hlavně ze svého působení u Pražské komorní filharmonie, kterou vedl v letech 2006 až 2008. Devětatřicetiletý umělec v současnosti připravuje v Brně s režisérem Ondřejem Havelkou Straussovu operetu Netopýr, která bude mít premiéru 2. ledna 2010.

Jak pohlíží švýcarský hudebník na rakouskou operetu?
Švýcaři jsou úplně jiný národ než Rakušané. Jsme odvěcí demokraté, ovšem kulturu jsme přijali zvenčí. Naše vlastní kultura jsou snad hodinky a čokoláda. Výjimkou je literatura, ale třeba naši největší skladatelé včetně Arthura Honeggera byli vlastně Francouzi. Naproti tomu Rakušani jsou odvěcí roajalisté. A právě Netopýr připomíná jakýsi sen o dávno ztraceném světě, kdy Vídeň nebyla pouze hlavním městem Rakouska, ale centrem velké multikulturní monarchie.

Ve Švýcarsku jsou klasické operety oblíbené?
Hrají se, i když v poslední době ne tolik jako muzikály. Potíž však spatřuji v tom, že režiséři se operety snaží aktualizovat a modernizovat. Jenže hrát Netopýra třeba v koncentračním táboře, to podle mě nejde.

Není však zrovna Netopýr i jakýmsi zrcadlem rakouské národní povahy, kterou sdílejí i Češi? Zapomeňme na naši minulost a raději se bavme a tančeme, i když na sopce...
Pokud jde o humor, tak ten samozřejmě aktualizovat můžete. Proto považuji Ondřeje Havelku za ideálního režiséra pro tuto operetu. Je to nostalgik, má rád staré formy, ale jeho humor je současný. Inscenace bude trochu připomínat komiks.

Má podle vás opereta budoucnost?
Pokud jde o novou tvorbu, tak je to mrtvý žánr. Operety dnes už nikdo nepíše, kdežto opery a muzikály ano. Ovšem z interpretačního hlediska opereta stále žije, existuje přece úžasné hudební dědictví od Strausse, Lehára nebo Kálmána.

Co obnáší studovat lehkou múzu a speciálně vídeňský valčík?
Je to neuvěřitelně těžké. Dosáhnout koordinace mezi jevištěm a orchestrem je stejně obtížné jako hledat kvadraturu kruhu. Od operety totiž každý čeká akci a děj a zrovna v této inscenaci Netopýra bude pohybu hodně. A pro nás, co nejsme Rakušany, není samozřejmě snadné vystihnout autenticky kouzlo vídeňského valčíku.

Jaké další plány máte v Česku?
Výhledově budu nadále spolupracovat s Pražskou komorní filharmonií. Kromě brněnských repríz Netopýra mám nejbližší termín v únoru, kdy vystoupím na Pražském hradě se souborem Capella Istropolitana a s vaším skvělým hornistou Radkem Baborákem.