Gábor Miklós Kerényi

Gábor Miklós Kerényi | foto: archiv Hudebního divadla v Karlíně

Opereta se vrací. A nejen do Karlína

Do pražského Hudebního divadla v Karlíně se po několika letech vrací opereta, konkrétně Čardášová princezna Emmericha Kálmána.

Na realizaci si divadlo pozvalo specialisty - maďarský inscenační tým, který tento titul úspěšně uvedl v několika evropských městech. "V operetě vztahy a problémy určují do značné míry peníze. To se za socialismu nenosilo, proto opereta zastarala. Nicméně peníze už zase znovu světu vládnou," konstatuje režisér Gábor Miklós Kerényi, který vystupuje pod uměleckou zkratkou KERO®.

Jak je na tom opereta v Maďarsku?
U nás má pověst archaického mrtvého žánru, v němž si libuje jen nejstarší část obecenstva. I v Maďarsku byla opereta v úpadku. Budapešťské divadlo Maďarské operety jsem převzal před šesti lety, hrajeme operety i muzikály, máme pět set představení ročně doma i v zahraničí. Opereta získala svou vážnost zpět a získává si stále nové publikum. Na vině nebyl žánr, ale staromódní způsob podání v sentimentálním, zaprášeném, zkrátka muzeálním stylu. Když zapojíte dnešní city, současný způsob hry, choreografii a důmyslné scénické efekty, vznikne moderní hudební divadlo. Problém byl, že operetu hráli nudně i hudebně. V Čardášové princezně se střetává mnoho hudebních světů, čardáš, valčík, cikánská kapela - tehdy to bylo nesmírně revoluční a dneska to může být ohromně vzrušující. Opereta dnes prožívá v Mnichově, Salcburku, Petrohradě nebo Budapešti znovuobjevení.

Někteří za důkaz smrti operety pokládají fakt, že již v tomto žánru nevznikají nové kusy.
A barokní hudba je mrtvá? Mozart je mrtev, protože ve stylu klasicismu se neskládá? Řecké drama je mrtvé? Takhle bych mohl pokračovat... Operetu nelze napodobit, protože jde o určitý styl. Muziku jako Lehár či Kálmán nenapíšete, vytvoříte leda tupou kopii. Proto se dnes píšou muzikály. Ale to přece není důkaz konce operety.

Patří mezi křísící prostředky i humor?
Samozřejmě. Ale parodie nedělám. Grotesku ano, jenže to není totéž. Interpretace operety mají svou přeparodizovanou verzi, ale ta též nemá u obecenstva úspěch. Na konci většiny operet zvítězí láska. V našem současném světě je tolik tragédií, že aspoň někdy může vyhrát láska.

Takže přece jen únik do nablýskaného, starosvětského prostředí operety?
Únik vám slíbit nemůžu, nerežíruju operetu, kam by lidé utíkali, nýbrž takovou, kam chodí prožívat zajímavé a zvláštní věci. Na konci, jako dárek, si pak možná s sebou odnášejí víru, že není vyloučeno, aby občas někdo byl šťastný.

V Drážďanech Čardášovou princeznu před časem hráli v kulisách zákopů a uniformách první světové války, na scéně voják tančil s mrtvolou. Co říkáte na takové radikální interpretace operety?
Každé dílo může mít jakékoli předvedení. Násilné převrácení operet však zpravidla nemívá úspěch. Párkrát jde takto provokativní inscenaci zahrát, protože vždy budí zájem. I v Drážďanech je někdy diváci vypískali, ale jindy oslavovali. Byly i večery, na kterých se diváci porvali. Skandál se samozřejmě počítá, ale pro operetu to podle mě není cesta.