Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Opera o Horákové stojí za vidění

  3:43aktualizováno  3:43
Přinejmenším dva nosné pilíře má nová opera Aleše Březiny Zítra se bude..., která ve světové premiéře zazněla ve středu v pražském Divadle Kolowrat a která by docela dobře mohla být i satirickým politickým kabaretem.

Soňa Červená (z opery Zítra se bude...) | foto: Národní divadlo

Tím prvním je samotné téma zrůdných komunistických monstrprocesů, a především toho, jehož obětí se stala poslankyně Milada Horáková. Silnější a dramatičtější libreto, než jaké z hlubin padesátých let současným autorům "poskytují" tehdejší vyšetřovatelé a soudci, respektive soudní spisy, a na druhé straně sami obžalovaní a jejich rodiny svými obhajobami a žádostmi o milost, by asi těžko někdo vymyslel.

Skvělé výkony
Druhým pilířem jsou výkony všech zúčastněných. Především (ale nejen) neúnavné a vysoce profesionální Soni Červené, pro niž opera vznikla a jejíž osobnost celému projektu dominuje.

Hluboký hlas této pěvkyně, vzorově artikulující, a občas přecházející z mluvy do sugestivního (jistěže ne operního, spíše šansonového) zpěvu, provází celou inscenací.

Červená, která se převtěluje do různých podob, svým přednesem dokáže přesně odlišit tvrdě mechanickou recitaci protokolu o zatčení, cynicky pohrdavý projev žalobce, zoufale poníženou žádost otce a dcery Horákové o milost i měkce smířlivá a odhodlaná slova Horákové. Tyto části opery jsou asi nejpůsobivější.

Další výraznou figuru, která po celou operu symbolizuje úlisnou a zvrácenou moc, pištící zcizeným vysokým hlasem, vytvořil kontratenorista Jan Mikušek. Na jeho bílém obleku, potištěném výstřižky z dobového tisku, lze číst i zřetelný titulek Smrt.

V hudebním nastudování Marka Ivanoviče, který v zadní části jeviště vede instrumentální soubor PurPur, neméně precizně zpívají členky Canti di Praga a Kühnova dětského sboru, představující dělnické prokurátory. Tyto figurky mrazí ve své záměrné neskutečnosti.

Tyto pilíře drží stavbu, která není chatrná, ale možná méně nápaditá, než by téma zasloužilo. Zkušený autor filmové hudby Aleš Březina však dovedně pracuje s názvuky minimalismu, barokními inspiracemi i šansonem, dokáže i rozstřihat a do bizarně dadaistického novotvaru slepit budovatelskou píseň Pavla Kohouta Zítra se bude tančit všude.

Texty Jana Zábrany a Jana Vodňanského vytvářejí vhodný prolog, ale opakované v epilogu už působí jako nastavovaný konec, o který se předtím dostatečně postarala slova Milady Horákové z dopisu na rozloučenou.

Neuzavřené téma
A pak jsou tu i postupy balancující na hraně banality. Polopropustná zrcadlová stěna, která odděluje publikum od účinkujících, je sama o sobě efektní, na druhou stranu možná paradoxně narušuje onu intimitu malého divadelního prostoru a úzký kontakt s děním na jevišti, který autoři deklarovali.

Navíc jestliže se zapojení publika do procesu manifestuje prostě tak, že se divákům nastaví studené zrcadlo, tak to je cesta nejmenšího odporu, respektive nejmenší invence.

Podobně jako prostince názorné roztrhání žádosti o milost nebo zkrvavené zástěry prokurátorů. Krátký autentický zvukový záznam z procesu, vsunutý mezi autorská čísla, působí dojmem, že je z jiné opery na tentýž námět, ale jinak zpracované.

Celý projekt začal vznikat ještě za minulého vedení Národního divadla. Na rozdíl od mnoha jiných nesmyslných operních projektů, které jsme v uplynulých letech na první scéně viděli, tento aspoň smysl nepostrádá.

Upozorňuje na téma, které navíc ještě není uzavřené, přes náběhy k banalitám nepůsobí nevkusně (možná i zásluhou relativně krátké stopáže) a dává další velkou příležitost Soně Červené.

V neposlední řadě inscenaci doprovází graficky i obsahově dobře připravený tištěný program, v němž nechybí rozhovor s historikem a komentáře Pavla Kohouta a Jiřiny Šiklové. Za vidění nová opera rozhodně stojí.

Aleš Březina: Zítra se bude...
Národní divadlo Praha. Dirigent Marko Ivanovič, režie Jiří Nekvasil, scéna a kostýmy Daniel Dvořák. Premiéra 9. dubna, délka představení 75 minut.
Hodnocení MF DNES: 70 %




Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

Poslední role. Robert Redford oznámil, že chce skončit s hraním

Robert Redford (Benátky, 1. září 2017)

Oscarový herec a režisér Robert Redford ohlásil konec kariéry. Pro Deadline potvrdil svá slova z rozhovoru v časopisu...

Vietnamci jsou někdy maloměšťáci a pokrytci, řekla Špetlíková Za scénou

Herečka Ha Thanh Špetlíková v kulturním magazínu Za scénou

Do kin vstupuje film Miss Hanoi, ve kterém hlavní roli začínající vietnamské policistky ztvárnila Ha Thanh Špetlíková....

Další z rubriky

Vážností bychom Vlasy pohřbili. Čekejte hvězdy i holé zadky, láká režisér

Šimon Caban na zkouškách muzikálu Vlasy

Se zdravým nadhledem pracuje režisér Šimon Caban na muzikálu Vlasy pro pražské Divadlo Kalich. Nehrozí prý patos ani...

Cirkus 20. století veze Rudé brigády, srpen 68 i rozhlasovou Válku světů

Záběr z představení 8, které Divadlo Continuo hraje na poli u Švestkového dvora.

Ač plánovanou premiéru spláchla a odnesla bouře, zve až do středy jihočeské Divadlo Continuo na svůj Švestkový dvůr, v...

RECENZE: Připadali si jako idioti, tak začali víc poskakovat

Záběr z představení Idiot Syncrasy souboru Igor and Moreno

Jedním ze zahraničních hostů letošního ročníku festivalu Nultý bod byla dvojice Igor and Moreno. Do pražského Divadla v...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz