RECENZE: Běsnění před oponou a křičící pávi. Vítej na zemi, Figaro
Drobná poznámka v tiskové zprávě, že Národní divadlo s novou Figarovou svatbou pojede napřesrok do Japonska, napovídá, proč a jak asi inscenace vznikla. Spíš než jako svébytný umělecký počin má fungovat jako vývozní artikl a bonus pro zahraniční návštěvníky Prahy, kteří se s bedekrem přijdou podívat do Stavovského divadla, „kde byl Mozart“ (jenž tu v lednu 1787 svou Figarovu svatbu sám dirigoval). To samo o sobě jistě není špatně, otázka právě zní, jak.
Režisérce Magdaleně Švecové nutno přičíst k dobru, že odolala módním prvoplánovým aktualizacím, snažila se zachovat kolorit 18. století a jen lehce ho stočit do perzifláže. I když třeba Figaro si svůj frak snad vypůjčil od členů orchestru a původ folklórních prvků na kostýmech poddaných není jasný. Režisérka také neútočila gagy za každou cenu. Přehrávání a pitvoření vydávané za komiku, s nímž už je člověk u nás tak nějak bolestně smířen, nedosahuje nejtrapnějších stupňů.
W.A. Mozart: Figarova svatbaDirigent: Enrico Dovico Režie: Magdalena Švecová Národní divadlo, premiéra 1. února 2018 ve Stavovském divadle |
Možná se ale jí (nebo někomu jinému?) nakonec zdálo, že výsledek působí až příliš poklidně, že hraběnka zpívající árii ve vaně, hrabě „schovávající se“ do rámu obrazu náležitě nepolechtají bránice publika, že scéna se skleníkovou konstrukcí jakožto symbolem žhnoucích vášní z dramatického hlediska nenabyla žádného významu a že umělí pávi mající vytvořit iluzi zámeckého parku (o přestávce dokonce křičí z reproduktorů) dopadli jen jako matná dekorace. A že je tedy nutno přitvrdit.
Jen tak si lze vysvětlit některé nápady, u nichž se nechce věřit, že s nimi přišla sama režisérka, původně vystudovaná hudebnice. Křiklavě nevkusná „přemostění“ jednotlivých dějství pantomimickými výstupy před oponou, toporně se snažícími opakovat cosi z děje, totiž strhávají Mozarta na úroveň nejlacinější předměstské frašky. Rozdíl mezi tímto primitivním povrchním běsněním a citově hlubokou hudbou, která před ním a po něm zní, je nekonečný. Ani dramaticky to nemá žádný význam, příběh se nijak nepřiblíží.
Ještě horší je zdvojení role pážete Cherubína, kterého kromě mezzosopranistky v určitých chvílích představuje muž. Navíc ještě do hudby cosi vykřikuje. Jenže původní travestie z dílny Mozarta a jeho libretisty Da Ponteho je přece vtipná a sexy právě tím, že žena hraje dospívajícího chlapce, který se v průběhu děje kvůli intrice „zpětně“ převleče za dívku. Pokud to měla být nějaká surrealistická vize, tak se ji rozhodně nepodařilo zpracovat a začlenit do děje.
Stejně jako skupinku přidaných komorných, které se protagonistům pletou pod nohy. Rozhodně nesugerují představu, že příběh se odehrává na zámku, o nějž jistě pečuje početnější personál než ten, který vystupuje ve hře (jako třeba v inscenaci v Salcburku před třemi lety). Z muzea režijních berel pak bylo vytaženo úsilí postav prodrat se první řadou mezi diváky a nuceně je zapojit do děje.
Teoreticky by se ale všechny tyto pochybné vsuvky daly odstranit. Zbyla by víceméně líbivá, neškodná, přijatelná produkce. I v té by ale vyvstával další problém: Všelijak se střídající alternace provozu repertoárového divadla nakonec určitě setřou i tu trochu originality, která se v inscenaci dá najít. Tohle tedy má být ambice první české scény, jež by (kromě Salcburku a Vídně) měla na světě nejvíc pečovat o mozartovský odkaz. Trochu smutné.
Figaro bez Figara
Ostatně příliš veselo není ani při poslechu. Pravda, z orchestru aspoň není přímo do pláče. Pod taktovkou italského dirigenta Enrika Dovica hrál v zásadě dobře, i když rychlá tempa neznamenají totéž, co esprit a sejít se šťastně na konci, není to samé, co brilantní souhra.
Vyloženě do breku nebylo ani při poslechu některých pěveckých výkonů, tedy vlastně dvou. Jana Sibera jako Zuzanka sice nemá nijak výjimečný hlas, který by kolem uší zazvonil barvou či příjemně svěží kulatostí, ale její projev je muzikální a na jevišti působí živě a zábavně. Nejlépe se poslouchal ohebný zvučný baryton Jiřího Hájka v roli záletného a žárlivého hraběte Almavivy.
V áriích jeho trpící choti by se hlas zpěvačky měl doslova vznášet a zářit barvou. Je to zkouška, jak na tom ta či ona umělkyně je. Jana Šrejma Kačírková působila dojmem, že svůj hlas sotva odpoutá od těla a že ten navíc zní unaveně a šedě, místy až ostře. Že by přemíra těžkých rolí? Mezzosopranistka Alžběta Vomáčková v roli Cherubína má hlas divně posazený či spíše neposazený. Jakoby byl zvuk stlačený do nosu a nešlo s ním nijak manipulovat, natož kultivovaně přednášet árie. Z představitelů dalších rolí Jevhen Šokalo jako Bartolo byl prakticky bez hlasu, tenorista Jaroslav Březina roli pokryteckého Basilia zachránil herecky.
A kde vlastně zůstal hybatel děje, chytrý sluha Figaro? Toť otázka. Jmenoval se Miloš Horák, a i když jde zjevně o mladého pěvce s atraktivním zjevem, pro Figara jak dělaným, tak jakoby na jevišti ani nebyl a z role nic nevytěžil herecky, ani pěvecky. Možná ještě nemá zkušenosti, možná ho svázala premiérová tréma, jenže premiérové výkony na první scéně by neměly navozovat pocit, že interpret hlavní role se chystá na zkoušku na konzervatoř. Pražské Národní divadlo, ať se mu to líbí nebo ne, je prostě v jiné kategorii.
Tipy z televizního programu
Recenze: Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství 60 %, Mrazivá pomsta 60 %, Mission: Impossible 3 70 %, Teroristka 55 %, Barry Seal: Nebeský gauner 65 %, Soudce 65 %, Aquaman a ztracené království 30 %, Jsem božská 40 %, Tanečnice 60 %
Klíčová slova: Fotbalista roku, Zuzana Smatanová, Výměna manželek, Survivor Česko & Slovensko
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Na vlnách Jadranu, Policie Hvar, To se vysvětlí, soudruzi!, Boží mlýny
Buranství, říká o přerušení Kaščejevy na Českých lvech režisér Chlupáček
Rozstřel Loni společně uvedli do kin film Úsvit, letos na televizní obrazovky vyslali minisérii To se...
RECENZE: Gabriela Soukalová ve sprše i v moři. Dokument jí zadal pózy
Premium Pod názvem Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí vešel do kin dokument, v němž se zpovídá...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
České filmaře zatkli při natáčení ve Vatikánu. Teď se chtějí vrátit zpět
Premium Štáb snímku Ďáblova sbírka skončil po natáčení na Svatopetrském náměstí na policii, která zabavila...
Metoda Markovič: Scény z výslechů byly hodně intimní, říká představitel Hojera
Rozstřel Herec Petr Uhlík, tvář dvou výrazných televizních projektů letošního roku: minisérií Metoda...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
KOMENTÁŘ: Desatero pro všechny, kdo rádi hlásají velké pravdy
Premium Málokdo si zapamatuje, kdo si o víkendu připsal České lvy nebo Oscary, ale zato se bude ještě...
VIDEO: Ypsilonka slaví šedesátiny velkou výstavou. Uteklo to, říká Lábus
Velká retrospektivní výstava plná plakátů, dokumentů a rarit dává návštěvníkům vzpomenout na...
Posedlost a láska k hudbě. Olga Malířová Špátová natočila dokument o Petru Jandovi
Před třemi lety oslovili přátelé Petra Jandy dokumentaristku Olgu Malířovou Špátovou, aby o něm...
Vedle ořezaného stromu vyrostla nová Banksyho malba, má ekologický apel
Nová nástěnná malba v londýnské čtvrti Finsbury Park přilákala davy lidí. A to i přesto, že se k...
RECENZE: Album Visions od Norah Jones je ospalá jazzová „pohodička“
Vůbec nejnešťastnější hodnocení, které se může dostat jakémukoliv uměleckému dílu je, prohlásíme-li...
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...