Udělala vám Grammy radost?
Myslím, že jsem si ještě úplně neuvědomil, co se stalo. Je to obrovská čest. Vůbec jsem nečekal, že Gregory Porter při děkovné řeči zmíní mé jméno. To je dvojnásobná pocta. Teď si jen užívám, jak mi chodí od kamarádů gratulace, z Česka i Spojených států.
Jak jste se dostal ke spolupráci s Gregorym Porterem?
Začalo to v roce 2013, kdy mne přizvali na koncert během jarního gala Strun podzimu. Pak jsem se hned vrátil do New Yorku a poslal jim esemesku, že to bylo fajn, a oni mne pozvali na natáčení desky, za kterou také získali Grammy.
Strávil jsem tam s nimi dva dny a skamarádil se s producentem desky. Když jsem mu psal své jméno do telefonu, tak jsme zjistili, že mě zná a poslouchá mou muziku. Úplně jsem vytřeštil oči. Když pak bylo načase natáčet novou desku Gregoryho Portera, tak mne producent doporučil. Porter si mě navíc pamatoval z Prahy a řekl ano.
Co následovalo?
Já myslel, že deskou vše skončilo. Na začátku roku 2016 se mi ale ozvali, jestli bych mohl s Gregorym na turné po Anglii, tak jsem tu šňůru odjel. A od té doby si občas, ale ne vždy, spolu zahrajeme. Teď s ním budu hrát v pátek tady na radnici v New Yorku.
Je něco specifického na práci s Porterem?
Rozhodně. Já jsem nikdy nezažil takového zpěváka. Může zpívat cokoliv, i nákupní seznam, a vy mu to uvěříte. Je to výjimečný člověk.
Kterou skladbu si při hraní sním užíváte nejvíce?
Jmenuje se Don’t Lose Your Steam. Stojí na hammondkách, tak se v ní můžu předvést.
Jaké to bylo, zahrát si v Royal Albert Hall? Jde o jeden z nejslavnějších koncertních sálů na světě.
Byl jsem poměrně nervózní. Šlo o můj první koncert v rámci turné a hrálo se bez zkoušky. Všechno, co jsem hrál, jsem se naučil ze záznamů živých koncertů na YouTube. Do toho mi ještě aerolinky ztratily kufr, takže místo toho, abych před koncertem odpočíval, musel jsem běhat po Londýně a shánět aspoň trochu padnoucí oblek, abych v Royal Albert Hall nevypadal jako na maturitním plese.
Hráli jste i na festivalu Glastonbury. Konal se tradičně v gumácích?
Ano. Den předtím jsme vstávali ve čtyři ráno, abychom stihli letadlo z Francie, kde jsme předešlý den hráli. Stejně jsme ale přiletěli tak, že nezbývalo moc času a doprava na festival je příšerná. Jedou tam všichni, takže je to úplně zacpané. Produkce nám nakonec najala helikoptéru, abychom tam z Heathrow doletěli. To byl silný zážitek.
Ondřej Pivec se skupinou The Kennedy Administration:
