Záběr z představení Caligula

Záběr z představení Caligula | foto: Viktor Kronbauer

Brousek jako chorý Caligula. Čím větší drama, tím víc se smějeme, říká

  • 0
Zvrácený římský císař Caligula optikou filozofa Alberta Camuse je další velká role, která v pražském Divadle na Vinohradech čeká Ondřeje Brouska. „Caligula zkoumá zásadní otázky bytí,“ přibližuje herec.

Postava římského císaře Caliguly nepřestává vzbuzovat emoce ani po téměř dvou tisících let. Pokusí se o to i nová inscenace hry Alberta Camuse Caligula, jejíž premiéru chystá pro Divadlo na Vinohradech na tuto středu režisér Martin Čičvák. Naznačuje to už oficiální plakát, kde představitel titulní role Ondřej Brousek stojí na nástupišti metra a v ruce drží svou vlastní useknutou hlavu.

„Jo, prostě Čičvák, to je úplně v pohodě,“ reaguje na hrůzný motiv herec. „Mimochodem plakáty nám fotí Roman Černý, což je zároveň dvorní fotograf Monkey Business. Den předtím nám fotil plakát, kde vystupuje Matěj Ruppert s břitvou,“ směje se.

Plakát k nové hře Divadla na Vinohradech

Pro koho bude hra určena?
Pro hipstery. Je to tady najednou hipsterský svatostánek.

Přijde mi, že se poslední dva roky dramaturgie na Vinohradech trochu změnila. Ubylo komedií.
Já myslím, že lidé komedie potřebují, takže tu dál budou. Nelze být pořád v takovéhle depresi a vždy je hezké slyšet smích diváků.Musí se to nějak vyrovnávat i pro herce a tvůrce. Hezký divadelní paradox je, že čím větší drama, tím víc se na zkouškách smějeme, a čím větší komedie, tím větší máme deprese, jak jsme nevtipní. Častokrát je drama na jevišti jednodušší než komedie. U té se totiž rovnou ta čtvrtá stěna směje a vy víte hned, jestli to funguje, nebo jste úplně vedle. U dramatu člověk neví, tam si musíme věřit sami.

Jaký tedy bude Caligula?
Četl jsem jeho životopis od Suetonia. Byl to chorý člověk, nedovedeme si představit, co to bylo za zrůdu. A nejen Caligula, ale i Nero a jiní císaři a diktátoři. Žijeme v úplně jiné civilizaci. Pravda, pořád není ideální, ale nějaký ten posun dějin je znát. U Alberta Camuse však Caligula takový zdaleka není. On ho do jisté míry zlidšťuje, snaží se k němu proniknout a vysvětlit jeho chování a jednání. Ve hře je tudíž snesitelnější, přestože krutý. Spíš než vyobrazení chorého, zlého a zlomyslného člověka se Camus snaží vysvětlit jeho činy filozofickou cestou. Caligula zkoumá možnosti moci i zásadní otázky bytí.

Max Frisch: Andorra
Záběr ze hry Amadeus
Záběr z představení Caligula

Andorra, Amadeus a Caligula aneb tři velké role Ondřeje Brouska na Vinohradech

Camus ten text psal v roce 1938, vidíte tam nějaké paralely na tehdejší dobu?
Možná, ale to jsme tam ani nehledali. Faktem je, že to napsal v pětadvaceti. Ve čtyřiceti by to asi napsal jinak. Neurčili jsme si, v jaké době se děj odehrává, paralely s dneškem jsou však patrné. Zároveň je to vše taková Caligulova hra s okolím, využívající divadelní prostředky. „Lidé totiž dost nevěří divadlu,“ jak přímo stojí v textu.

Po Andoře a Amadeovi je to pro vás nyní třetí velká role pod Martinem Čičvákem.
Spěje to k čím dál větší svobodě nás obou. Čím déle se známe, tím méně máme ostychu a více fantazie. U Amadea mám pocit, že jsme vůbec nezkoušeli, byl to plynulý proces. Andorra pro mě bylo seznamování se jak s Martinem, tak s celým divadlem. Velká škoda, že měla jen málo repríz, diváci se zrovna nehrnuli, komedie to rozhodně nebyla.

Považuji naše setkání s Martinem za výjimečné, nerad bych to bortil. Dokud nám samozřejmě někdo neřekne, že už mu oba lezeme krkem. Pak nazkoušíme muzikál, to se aspoň prodá.

Před dvěma lety jste v on-line rozhovoru naznačil, že vás neláká účast v českých seriálech, protože jsou o ničem. Nic se nezměnilo? Od té doby přece jen vznikla díla, která se světové produkci snaží přiblížit.
Samozřejmě vznikají dobré seriály, ale pořád méně než těch špatných. Odhadnout už od počátku, jestli to bude dobré, je vlastně docela těžké. Přijal jsem nedávno jen takové miniroličky u Honzy Hřebejka v seriálu Místo činu Plzeň, protože jsme se dlouho neviděli. A pak Vraždy v kruhu, to zase kvůli Ivanu Trojanovi.

Natáčení obecně je časově náročné a já to čekání na place nemůžu vydržet. Tolik zabitého času. Za tu dobu by člověk vytvořil takových věcí. A třeba i smysluplnějších. Nikdy si právě nemůžete být dopředu jistý výsledkem, jestli to čekání stálo za to. Většinu uspokojí denní honorář, pak se čeká líp. Teď se těším, že Ivan Zachariáš bude točit Pustinu a to by mohlo vypadat pěkně. Ale jinak jsem viděl pár nových seriálových děl a fakt se na to nedá koukat.

A co vás tedy dál čeká v divadle?
V březnu bude premiéra Velká mela aneb francouzská kuchyně. Zase komedie, takže zaplaťpánbůh pro diváky. Režie Daniel Hrbek, hraje tam Vašek Vydra, můj táta, Tereza Bebarová, Vašek Svoboda. Těším se.