RECENZE: Kdysi byl za Dylana, teď však Jake Bugg dokonce i rapuje

Anglický písničkář Jake Bugg bývá přirovnáván k Bobu Dylanovi, což po hudební stránce bezpochyby platilo na jeho předchozích deskách. Na novince nazvané On My One se však od písní založených na především akustických kytarách posunul dál.

Tedy ne že by se v nahrávkách nedaly vysledovat původní inspirace. Například písnička The Love We’re Hoping For je pořád kytarová balada, jen obalená decentními smyčci, a Put Out The Fire nebo Livin’ Up Country jsou... čisté country, alespoň v americkém pojetí tohoto stylu. Jenže na zbytku desky si mladý písničkář umně pohrává s moderní elektronikou a ve skladbě Ain’t No Rhyme se i rapuje.

Přitom Bugg neopouští kytary, takže ve výsledku jde o docela příjemný mix více stylů. Možná tím nejstěžejnějším je blues – ne proto, že by se na album propašovaly nějaké tradiční dvanáctitaktovky, ale spíš náladou jakési melancholie s nadějí. Buggova pestrá směsice přitom nepůsobí nijak přeplácaně.

On My One

75 %

Jake Bugg

Za Buggovou proměnou stojí alespoň zčásti irský producent Jacknife Lee, který takhle pozvedl už tvorbu svých krajanů z kapely Kodaline na jejich loňském druhém albu.

Kodaline se představí na Colours of Ostrava, Jake Bugg zase bude jednou z hvězd festivalu Trutnoff. Dokonce se už ví, že přehlídku 18. srpna v sedm večer zahájí. Takže můžeme sílu jeho novinky prověřit osobně.