Na druhé straně mohlo alespoň někoho na vrátnici Novy, když už ne v dramaturgii její vlastní tvorby, včas napadnout, pročpak asi z námětu o herci vydávajícím se za ženu vytloukl i tak obratný režisér jako Sydney Pollack pouze jeden celovečerní film – slavnou Tootsie.
Tak o čem chtěl příběh založený na opačném gardu, na herečce v převleku za muže, proboha vyprávět po jedenáct večerů? Navíc když vyprávět tady znamenalo vskutku pouze řeči, řeči a zase řeči.
Pohyboval se snad jen výtah, a to ještě drkotavě, jako by v závodu dýchavičnosti nechtěl porazit bezradné herce připomínající spíše dálkově řízené maňásky.
Nicméně jeden příjemný kouřový signál seriál On je žena! přece jen vyslal. Dá se rozluštit jako prosté sdělení, že diváci nejsou pitomci, kteří se nechají dobrovolně ubavit až k smrti.
Sledovanost, která začínala na hodnotě 2,8 milionu lidí, totiž postupně klesala, během posledních dílů spadla až na 1,6 milionu lidí.
Snaha Novy povzbudit znovu zájem prostřednictvím divácké soutěže o čtvrt milionu korun pak už vypadá jako akt čirého zoufalství – čistší by byla rána z milosti.
Ve sportu se závodníkovi, který pokoří cíl půl dne po ostatních, ale doběhne, uznale tleská. V seriálu, jenž se krutě nepovedl a hyne před očima, je čestnější nastolit eutanazii.
Hadičky s umělou výživou, jež drží nastavovanou ředinu při životě. Navíc něco stojí – dobrá pověst a rozumné gesto by byly k nezaplacení.
Vždyť i těch dvě stě padesát tisíc vyletělo komínem. Výhra v sázce, zda hrdina zvaný Leo skončí jako vítěz, či troska, přilepší jedné rodině. Za stejnou částku by slušnější profesionál zakryl aspoň nejkřiklavější hlušinu a profesionál opravdu slušný by řekl i zadarmo: Zastavte to.
