Těch osmnáct mužů a tři ženy má společných hned několik věcí: do výtvarného povědomí vstoupili převážně začátkem devadesátých let, věnují se tradičním médiím - malbě a soše - a není jim víc než 35 let.
Výstava není sjednocena žádným tématem. Kurátorka Bieleszová z té různorodosti udělala přednost a považuje ji za důkaz, že oba tradiční obory se stále vyvíjejí a zajímají mladé autory. "Další noví autoři se jak soše, tak malbě dále věnují. Rozhodně nejsou na ústupu." Přesto zaznamenala pokles zájmu - ovšem mezi galeristy, kteří dávají přednost razantnějším médiím, videu či multimédiím.
Kurátorka také tvrdí, že právě nyní na konci tisíciletí znovu nazrál čas na podobnou instalaci, jaká je v Muzeu umění: "Myslím, že s postupným otupováním naší vizuální citlivosti narůstá i potřeba hledání klidnější a trvalejší formy pro komentování a popis zážitků, životních stavů a poselství. A právě u malby a sochy nejde o rychlé vstřebání rychlých zážitků jako u nových médií. Je to vlastně výstava o soustředěnosti a klidu."
Vedle Lukáše Rittsteina, Michala Novotného, Jiřího Černického, Jaroslava Koléška, Davida Adamce, Lubomíra Typlta, Davida a Tomáše Medkových či vítěze zlínského salonu mladých Víta Soukupa stojí jen tři autorky: Veronika Holcová, Markéta Korečková a Katarína Szányiová. "Ve srovnatelné kvalitě je v malbě a soše opravdu větší výběr z prací autorů než autorek," přiznává Bieleszová, kterou sotva lze podezírat z antifeministického myšlení. Právě tato kurátorka před dvěma lety uspořádala v Olomouci reprezentativní, ryze ženskou výstavu mladých autorek Tělo jako důkaz.
Výstava nezastírá ani rozdíly mezi regiony. "Je znát, kdo tvoří v Praze - pražští autoři jsou vlivem přídělu informací a možností konfrontace progresivnější, na Moravě vznikají spíše konzervativnější díla," soudí Bieleszová.
Expozice, kterou provází barevný katalog, je v Olomouci k vidění do začátku listopadu. Pak by se měla přestěhovat do Ostravy.
 Exponát z výstavy Klasika 2000 - 2 |
 Exponát z výstavy Klasika 2000 - 2 |
