RECENZE: Hudbu Olivera Torra je potřeba dotvořit si ve vlastní hlavě

Oliver Torr se produkčně podílel na albu Celibát slovenské písničkářky Katarzie a nyní přišel s vlastní vizí experimentální muziky, v níž hodně záleží na rozpoložení, v jakém k ní přistupujete.

Producent a skladatel Oliver Torr | foto: Jonas Versepej

Album Fragility of Context je sólovým debutem v Praze usazeného skladatele a producenta Olivera Torra a zároveň jedna z nejpozoruhodnějších elektronických nahrávek prvního čtvrtletí.

Zprvu působí roztěkaně, chaoticky, jako kdyby Torr neustále od ústřední melodické linky odbíhal a pracoval na více skladbách současně, přičemž motivy první rozpracované náhodně vkládal do druhé. Výsledkem však není chaos, nýbrž do detailu promyšlený celek.

Hudba nechává hodně prostoru na posluchači a vyloženě trvá na tom, aby k ní přistoupil po svém. Záleží na kontextu, a to nejen ze strany tvůrce, ale i příjemce. Pro Torra je to způsob vyrovnání se s psychickými problémy, což neznamená, že ho tak musí nutně brát i posluchač.

Fragility of Context

85 %

Oliver Torr

Každý ho může interpretovat po svém, k čemuž jako by Torr přímo vybízel. Jde o konceptuální dílo, náleží k němu přidružené aktivity jako galerijní výstava a projekt Trans Europe Postal Express, v jehož rámci zaslal vybraným evropským hudebníkům magnetofon a poprosil je, aby zaznamenali zvuky ze svého okolí, které on pak zpracuje. Náhoda, kouzlo okamžiku, nečekané souvislosti, to vše hraje v Torrově přístupu k hudbě velkou roli.