V osudu Olega Tabakova se proplétají všechny paradoxy té doby. Stal se členem strany, ale nejšťastnější prý byl, když se přítel jeho matky vrátil z lágru. Byl hrdý na tajné pozvání k disidentu Solženicynovi, ale ulevilo se mu, když z té oslavy Nobelovy ceny sešlo. Vzpomíná i na dvě svá hostování v Praze: veselé před okupací v roce 1968, smutné po ní. Ostatně vztahy s tuzemskými divadelníky nezpřetrhal. Ještě před dnešním odjezdem stihl parafrázi Prodané nevěsty ve Studiu Ypsilon a plánuje, že by tohle pražské představení pohostinsky přivezl do Moskvy.
"Dívám se na to klidně, naše problémy jsou prozaické," hodnotí Tabakov ruskou kinematografii současnosti. "Síť kin se rozpadla, v bývalých sálech se prodávají auta a parfémy, nicméně začíná proces regenerace. Ruský divák už je přesycen americkými filmy druhé třetí kategorie. Mladé talenty máme, jen mi u nich chybí vůle a touha něco sdělit. Nemyslím, že by to Tarkovskij nebo Danelija měli lehčí, ale jako umělcům jim bylo vlastní nemlčet. Proto mladým přeji to, co vzkázal Evald Schorm svým filmem: Každý den odvahu."
Jako pedagog se prý po léta drží zásady: Nelhat. "Když něco nevím, přiznám to, nelžu. Ostatně už dlouhou dobu jsem ekonomicky nezávislý, takže si mohu dovolit nelhat." V jednom bodě však své přednášky změnil. "Také v umění je důležité pochopit, že dnes se každý musí zodpovídat sám za sebe, že nikdo není povinen myslet za něho, říká a dodává větu, jíž napůl žertem a napůl omluvně charakterizuje svou někdejší pozici: "I když přiznávám, že mně si jaktěživo netroufli radit, kterého autora k jakému výročí bych měl uvést."
 Ruský herec Oleg Tabakov na pražské tiskové konferenci. |
 Ruský herec Oleg Tabakov na pražské tiskové konferenci. |
 Ruský herec Oleg Tabakov na pražské tiskové konferenci. |
