Není na světě mnoho malířů, kteří si ve svých dvanácti letech napíší do sešitu - Budu malířem. Ale čtyřiapadesátiletý zlínský rodák Oldřich Tichý měl jasno. Ze studií na pražské Akademii výtvarných umění v osmdesátých letech si podle vlastních slov odnesl jen pár přátelství. Sama výuka mu nedala nic.
Tichý maluje liduprázdné "krajiny duše" s dominantními přírodními znaky a fragmenty. Jeho tvorba stojí na archetypálních symbolech, znacích a na jednoduché kompozici. Na jeho díle se podepsala i netypická zkušenost. Dva roky totiž pracoval v psychiatrické léčebně v Kroměříži jako arteterapeut, vedl zde ateliér malby.
Zakódovaná krajina
Dnes tvoří v ústraní malé vsi Dojetřice blízko Sázavy. Jako inspiraci pro své dílo zdůrazňuje vlastní nazírání světa a prožitky těch mnoha okamžiků, z nichž se lidský život skládá. Od původních znamení, oken, průhledů do "jiných světů" se vydává do labyrintů linií a prostupů existujících v subtilně definovaném prostoru.
V jeho obrazech je zakódovaná krajina, historie, touhy a sny, víra a poznání. Tvorba Oldřicha Tichého má pevné těžiště v klasické malbě, je i básnivá i hluboce sebereflektující, hledá smysl v životě i v obraze.
