Trochu textu, chronologické přehledy, ale hlavně velké barevné obrázky a mnoho, mnoho map. Publikace typu Svět starých Řeků mají určitě své místo v knihovničce dítek základní školy stejně jako dospělých, kteří ke vzdělávání neměli příležitost nebo čas.Do téže kategorie patří Obrazový atlas dějin křesťanství. Dva tisíce let dějin křesťanských církví je rozděleno do pětasedmdesáti čtyřstran: Na dvou stranách vždy text k příslušnému období či důležitému jevu, na dvou mapy a přehledy. Odborník by samozřejmě mohl u každého oddílu sténat, jak byla ta která složitá problematika zjednodušena a co všechno opomenuto, ale nebylo by to na místě. Jde o to, jak Obrazový atlas splňuje podmínky svého žánru - být názornou laickou učebnicí dějin křesťanstva; tak možná měl znít přesnější název. Nejde přece o dějiny teologie, ale o dějiny křesťanů - lidí toto učení lépe nebo hůře realizujících v lidských dějinách, v kultuře i v politice, na cestách po Evropě i v zámoří, při budování kostelů, klášterů a rezidencí, koncilním sněmování, malování ikon, mordování jinak smýšlejících a přesvědčování, že je přece jen možná lépe nemordovat.
Textovou část možno pochválit. Neskrývá římskokatolické východisko autorů, ale mluví s úctou a snahou o seriózní vylíčení o všech jiných křesťanských konfesích. Pojímá křesťanství jako jednu z nejpozitivnějších světatvorných sil, přitom však neskrývá lapsy a tragédie, k nimž během dějin více či méně přispělo (náboženské války, inkvizice). Zvláště pozitivní je důraz na světovost křesťanstva v zeměpisném smyslu, který připomínají i ony kapitoly, jež v běžném středoevropském pohledu chybívají: raně středověké nestoriánské misie do střední Asie, mimoevropské anglikánství, religiozita Afroameričanů (jak se říká "politicky korektně" místo "černochů").
Obrazová část je cenná co do výběru ilustrací, ne co do provedení. Barevné reprodukce jsou slušné. Zato ty černobílé, zprostředkované málo kvalitní počítačovou grafikou, zkreslují zejména ukázky raně křesťanské plastiky a architektury do podoby jakési virtuální reality. Například na straně 123 vypadá pohled do kupole kappadockého kláštera jako dílo pubescenta, který požil LSD a usedl k počítači.
Nejslabší stránkou atlasu je bohužel ta, která mu jméno dala - stránka mapová. Mapy samy jsou mnohdy cenné i pro specializovanější čtenáře (kdo ví, ve kterých městech byla ve středověku v hlubinách Asie biskupství?). Avšak v popisech je neúnosné množství chyb, jejichž hlavním zdrojem je překlad. Originál atlasu je italský; překladatelé i redaktoři některá místní jména přeložili do českého úzu, některá bůhvíproč do latinského a některá ponechali v italštině. A to i v případě jedné a téže lokality. Jednou čteme Marseille, podruhé Marsiglia. Marseille by čtenář snad i odhalil, ale vyluštit, že Coronea má být Chairóneia, působiště Plutarchovo, to už je pěkný kviz. Zatímco v textové části se správně mluví o Latinském císařství čili Romanii, zřízené křižáky na troskách Byzance, na příslušné mapě je Romania dadaisticky přeložena - Rumunsko. Vzhledem k cílovému, tedy středně a méně vzdělanému čtenáři by se chtělo zvolat: Okamžitě opravené vydání!
Andrea Dué - Juan Maria Laboa: Obrazový atlas dějin křesťanství. Přeložili Alžběta Sirovátková a Václav Frei. Portál, Praha 1998. 322 stran, náklad neuveden, cena 1250 korun.
17. prosince 1998 11:29
