Ohlédnutí za českou sezonou ve Francii

Praha, Paříž - Bohemia Magica čili Česká kulturní sezona ve Francii po sedmi měsících trvání v sobotu skončila. Před jejím zahájením se našinec mohl obávat, že navzdory vynaloženému úsilí zůstane pro tamní obyvatele snadno přehlédnutelnou záležitostí. Ale v Paříži má na rozdíl od Prahy třeba i bezplatný věstník Metro svou vcelku slušnou kulturní rubriku, čímž budiž naznačeno, že vedle filmové a hudební zábavy bývá i méně masovým oblastem kultury věnována ve sdělovacích prostředcích dostačující publicita.

Úspěšné opery
Po mohutném ohlasu na vůbec první uvedení Dvořákovy Rusalky ve Francii počátkem léta přišel v říjnu na řadu palcový titulek rozhovoru s renomovaným francouzským režisérem André Engelem. Ten před premiérou svého nastudování Janáčkových Příhod Lišky Bystroušky v pařížském divadle Théatre des Champs Élysées v deníku Le Figaro upozornil, že s dílem nelze zacházet jako s pohádkou pro děti. Žádný Walt Disney! Podle Engela máme co do činění s příběhem revírníka, který se zamiloval do lišky: "Revírníkova manželka žárlí, Jezevec je ohavný buržoa, ale jinak je všechno velice přirozené. V přírodě existují dědiční nepřátelé a víme přece dobře, že liška se nemá pouštět do kurníku."

Pro srovnání se smíšenými dojmy z nynějšího nastudování Lišky Bystroušky v pražském Národním divadle se nabízí pohled do listu Le Monde, který o pařížské inscenaci napsal: "Sledovat toto představení je radostí. Šnek jako školák nesoucí na zádech brašnu v podobě ulity, housenka se šňůrou, na jejímž konci se vznáší papírový drak, komáři coby laboranti shromažďující krev do zkumavek, mouchy s křídly andělů, hrající na hudební nástroje. A malá liška v barvách podzimu. Inscenace obsahuje poezii, humor, něžnost i nostalgii ve světě, ve kterém lidé jednají jako zvířata a zvířata se mezi sebou milují, navzájem se svádějí a plodí děti. Je to jakýsi antikarneval zvířat. Choreografie je výrazem skromné elegance, orchestr pod vedením Jonathana Darlingtona nám připravil chvíle plné emocí."

Inscenace opery Julietta (Snář) Bohuslava Martinů, která byla v listopadu k vidění v budově Garnierovy opery v Paříži, dokonce přesáhla svým významem hranice země galského kohouta. Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung ocenil výkon dirigenta Marka Albrechta, Richarda Jonese charakterizoval jako režiséra tichých, jemných gest, která se vznášejí mezi snem a skutečností. Podle recenzentky Marianne Zeglerové-Vogtové si představení zasloužilo pozornost zejména ve srovnání s příliš ambiciózní rakouskou premiérou Julietty na loňském festivalu v Bregenzi. "V pařížské opeře jsme už zažili ošklivé večery plné nudy, stejně jako inscenace pro zbohatlíky," uvedl deník Le Monde. "A najednou je tu zcela nečekaně osvěžující Julietta Bohuslava Martinů. Odcházeli jsme nadšení z představení vzdávajícího poctu překrásnému období, které Paříž prožívala mezi válkami."

Velkoformátové fotografie z Prahy na zdech pařížské Tuillerijské zahrady doplnila různorodá paleta textů českých, francouzských i pražských německy píšících autorů. Úkolem české sezony bylo zřejmě zprostředkovat i poněkud kuriózní detaily z oblasti česko-francouzských kulturních vztahů, což doložila výpověď Alberta Camuse. V Praze, kterou navštívil ve druhé polovině třicátých let, se totiž francouzskému existencialistovi vůbec nelíbilo, jídlo mu nechutnalo a navíc jej všude pronásledoval zápach kyselých okurek.

Art brut na Montmartru
Pro výstavu českého umění Art brut, kterou připravila Alena Nádvorníková, by se těžko našlo příhodnější místo než Centrum naivního umění na úpatí Montmartru. V programu centra, které je výstavní síní a střediskem výtvarných aktivit zároveň, se návštěvník dočetl: "Zveme děti od šesti let, aby na základě tvorby Jana Švankmajera a Anny Zemánkové vytvořily své vlastní kompozice."

Ne menší spokojenost než pohled na francouzské ratolesti oddávající se výtvarné tvorbě, inspirovány českým Art brut, budila instalace výstavy s názvem "Lanterna Magica - nové technologie v českém umění 20. století" (končí tuto neděli) v prostorách pařížské nadace Électricité de France. Deník Le Monde ocenil, že se podařilo najít jednotící téma pro skupinu umělců, jejichž tvorba má něco společného s elektřinou. Za překvapivý objev pro Francii považuje zejména průkopnické dílo Zdeňka Pešánka, zdůrazňuje význam prezentace Laterny Magiky na světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Jako neméně zajímavou hodnotí i tvorbu mladších autorů: Michaela Bielického, Federika Diaze, Tomáše Dvořáka a Petry Vargové.

"I když dílům mladých občas chybí ona výjimečnost dodávající šarm tvorbě jejich předchůdců, jejich dílo se stane součástí světového umění. Ve srovnání s nimi předběhli jejich starší kolegové svou dobu natolik, že málem upadli v zapomnění. Pařížská výstava těmto umělcům přisoudila místo, které jim náleží," napsal list.

Bohemia Magica českýma očima

OLGA MALÁ, kurátorka Galerie hl. města Prahy
Celá sezona měla trochu problémy s umístěním výstav. Ohlas jsme ale zaznamenali relativně velký. O Toyen mají nyní zájem i další země, jednáme se Skandinávií. Expozice Tělo v Nancy zaujala především odbornou veřejnost. Nejvíc mě mrzí nerealizování projektu Monum, což měla být prezentace děl mladých výtvarníků na pařížských monumentech. Francouzská strana nebyla schopna zajistit technicko-provozní podmínky.

ALEŠ BŘEZINA, ředitel Institutu Bohuslava Martinů
Inscenace opery Julietta Bohuslava Martinů, na níž jsem se podílel jako poradce, byla sice produkcí pařížské Opery Garnier, zpívali v ní francouzští zpěváci ve francouzském překladu, ale tento projekt měl rozhodně velký význam pro propagaci hudby Bohuslava Martinů ve Francii.

PETR KRÁL, básník, organizátor filmové sekce
Budu měřit dle individuálních ohlasů, kupříkladu dokumentární trilogie Karla Vachka vzbudila nadšení. Filmový program byl nejčetnější v Paříži, v halách Forum byly živé debaty. Nicméně i ve Štrasburku, kde se promítal první film Jany Bokové Militia Battelfield, publikum děkovalo, že mohlo takový snímek vidět. Přes nízkou účast mělo jedinečnou atmosféru čtení českých spisovatelů. A viděl jsem dvě opravdu vynikající výstavy: l'Art Brut v Paříži a Kolář a Šimotová v Dijonu.

PAVEL ŠRUT, básník, v Paříži představil svou poezii
Přijel jsem, viděl jsem, nezvítězil jsem, odjel jsem. Byl jsem v Paříži na otočku, takže žádné komplexní hodnocení nepodám. Snad že to byl příjemný večer, z něhož šlo publikum spokojeně domů.

LUCIE NĚMEČKOVÁ, dramaturgyně Klicperova divadla
V Paříži jsme byli s Rackem a Třemi sestrami. Podle mého názoru, ale i podle diváků a kritiků to byl úspěch. Obecenstvo aplaudovalo vestoje a křičelo bravo, což Francouzi jinak moc nedělají. Nakonec, po závěrečné scéně Racka, to bylo skutečně dojemné. Na jevišti zůstalo peří, které divačky sbíraly, dávaly do vlasů a plakaly.

MF DNES, kultura